Vánoční přání

Blíží se Vánoce. Najednou se všichni začínají stresovat. Nejsou dárky, není upečeno, není uklizeno. V práci šílenosti, co se MUSÍ stihnout bezpodmínečně do konce roku.

Doma stoupá nervozita a neschopnost zorganizovat si čas. Do toho přichází Úplněk silnější než obvykle. Více dopravních nehod. Více hádek. Více nedorozumění. Více negativismu. Lidé jsou nervózní. Hodně nervózní. Pozoruji tento stav a pozastavím se nad důvodem toho stresu. Všichni chceme stihnout něco. To něco nám ale ubírá tolik energie, času, síly. Drtivá většina lidí zapomíná, že Vánoce nejsou o naklizeném domě, o deseti druzích vánočního cukroví. Není to ani o tom překonávat se v překvapeních a darovat co největší, nejlepší a nejúžasnější dárky. Je to přece a především o té atmosféře, kdy máme cítit spokojenost. Štěstí. Radost. Blízkost! Především blízkost své rodiny. Vztahy jsou to důležité. Koukat se na tu radost v očích našich dětí, které ještě věří na Ježíška. Psát dopis Ježíškovi, vystřihovat a lepit. Snažit se dárečky nakoupit. Nejsou Vánoce o radosti?

Nedávno jsem četla nádherný, dojemný dopis Ježíškovi od patnáctileté slečny. Nezůstalo to bez reakce. Zkusila jsem sama pomoct, protože tak krásný dopis mě nenechal chladnou. Myslím, že ať je dítěti 15 nebo 5, zaslouží si splnit přání. Jde o pocit naplnění toho, kdo obdaroval i toho, kdo je obdarovaný. Když někomu něco slíbíme, dodržme to. Když někomu chceme něco říct, řekněme to. Když někomu chceme něco darovat, darujme to. Je to o tom CHTÍT. Možnosti potom přijdou sami. Cesta se ukáže a my se přičiníme o to, aby všechno dopadlo dle našich představ.

Zastavme se na chvilku. Věnujme pohled, myšlenku, slovo, dar těm, kteří o to žádají. Vypusťme stres, zapojme srdce. Svoje i těch druhých.