Nemůžu uvěřit, že poslední (vlastně dnes už předposlední) příspěvek je z roku 2013. Pročítala jsem si ho a je tolik naplněný beznadějí, zmarem a bolestí! Jak jsem to mohla zvládnout?
Jak jsem vůbec dokázala přežít to šílené období, kdy jsem byla nucena bydlet s někým, kdo vysílá jen zlo? Proč? Všechny otázky mi proběhly hlavou v momentě, kdy se veškeré emoce z těžkého životního období, vrátily při čtení toho článku. Je to pryč, dokázala jsem změnit svůj život. Měním ho v podstatě neustále, je to nezastavující se proces. I nadále rostu, směřuju po správné cestě, překonávám překážky. Dokázala jsem to, jsem na sebe pyšná!
Včera jsem byla na lekci yogy. Chodím velmi nepravidelně, vzhledem k povinnostem, které patří k „maminkovství“. O to intenzivněji ale yogu prožívám. Dech, který vědomě řídíte, dokáže zázraky. Donutí vás zaměřit se pouze na sebe a vypustit veškeré myšlenky z hlavy. Ve chvíli, kdy se uložíte v sále do pozice Šavásany (pozice mrtvoly), jste jen sama za sebe. Můžete mít kolem sebe x dalších lidí, ale naučíte se postupem času nevnímat nic než sebe samu. Zavírám oči… Soustředím se… Nádech, výdech… Co vidím pod zavřenými víčky? Co cítím během nádechu a výdechu? Jedná se o obrovskou škálu pocitů, které matou, přináší chaos, ale také můžou přinést uvolnění a řešení. Při každé lekci je dobré určit si záměr. Co od hodiny očekávám. Na konci pak posoudíte, zda jste dokázala tento svůj záměr splnit.
Lekce je za mnou… Spouští se slzy… Samovolně… Přichází pocity zmaru, beznaděje, smutku… Jako bych se vrátila do doby před 3 lety, kdy jsem seděla u velkého šestimístného stolu v obrovském prostoru, který měl být obývákem. Středem domova – ovšem v domě, který se nikdy mým domovem stát nemohl. Vrátila jsem se tam a spustily se slzy… Odplavující výše zmiňovaný zmar, beznaděj, smutek… Vracím se ke svému tělu, do přítomnosti. Začínám vědomě dýchat. Musím prodýchat tu emoční vlnu. Daří se mi… Jsem v pořádku. Slzy pomohly… Yoga pomohla…
Odcházím a uvědomuji si, jak daleko jsem se za ty tři roky dostala. Kolik jsem toho dokázala! Bez alkoholu, bez prášků, bez pomoci všech kolem. To vědomí, že jsem dokázala svým dětem znova vytvořit domov, že jsem napravila částečně to, čím jsem jim ublížila...
NAMASTE
DĚKUJI...
