ON (VII.)

Čekalo mě stěhování do bytu,ze kterého jsem utekla před půl rokem. Problémy se spolubydlícím v dočasném podnájmu můj přesun jen urychlily. Proč oddalovat nevyhnutelné.

Těšila jsem se. Proč by taky ne, náš vztah byl zase v pořádku, chovali jsme se jako čerstvě zamilovaní, vrkali jako hrdličky, vyznávali si lásku. Pěkný období, ano to bylo... Pár dnů před velkým návratem do staronového domova se ale něco stalo... Tak jako se  stane něco vždycky, když si člověk myslí, že si dal život do pořádku. A ejhle, on se mi zase obrátil vzhůru nohama! To přece není fér! Rozhodla jsem se vrátit k ex příteli a najednou zapracuje náhoda a já potkám JEHO. Je to vážně ON... Nikdy jsem nevěřila na toho PRAVÉHO. Člověk může potkat člověka podobného jemu samému, může potkat někoho se stejnými názory, životními hodnotami, ale TEN PRAVÝ je přece jen mýtus, postava z románů, která se snaží nabulíkovat nám romantičkám, že existuje láska na celý život. Jenže já HO potkala, já ho našla... I když jsem ještě netušila, že to bude opravdu ON... Ten, který se mi vryje nejen pod kůži... Taky do srdce... Do hlavy... Do duše... Netušila jsem, že ON je já a já jsem ON...