Milý M., zničil jsi mi život, víš to? Nemá smysl psát veškeré důvody, proč tomu tak bylo. Vyvolal jsi ve mně strach. Nenávist. Bolest. Uměl jsi to se mnou skvěle manipulovat. Možná to umíš ještě i dnes.
Nevím, jak jsi mě dokázal tolik změnit. Jednou mi s tebou rostla křídla, ale osekal jsi je hned v začátcích mého vzlétání. Nedopřál jsi mi svobodu, udusil jsi ve mně důvěru v mou vlastní duši. Nebránila jsem se. PROČ? Jak je možné, že jsem samu sebe mohla podvést a zklamat? Vzal jsi mou sílu. Věř, že jsem ji hledala ještě dlouho poté. Nebylo to jednoduché. Pracuji na sobě… Denně. Denně nesu následky z tvého vlivu v mém životě. Nebyl jsi mi dobrým průvodcem na mé cestě. Nebyl jsi ani dobrým partnerem či podporou. Dupal jsi po mně a to takovým způsobem, že to už navždy zůstane ve mně.
Ovšem tímhle vším jsi změnil také směr mé cesty. Díky tobě mi do života přišly dvě nové duše. Za tohle ti budu vděčná. DĚKUJI TI ZA MÉ DĚTI!!! Kdybychom je nestvořili, nikdy bych nebyla právě TADY a TEĎ. Jsem ti vděčná. Nebýt dětí, nenaučila bych se být znovu ta silná OSOBNOST, kterou jsem byla před tvým vstupem do mého života. Nelze NEDĚKOVAT. Milovala jsem tě a možná svým způsobem pořád budu. Ale je mi tě taky moc líto. Je mi líto, že jsi nedostal lásku jako dítě. Je mi líto všech ran, které ti uštědřili ostatní. Jak ráda bych ti pomohla. Nestál jsi o to… Mrzí mě to…
ODPOUŠTÍM TI… Pojď sem… Obejmu tě… A u mě můžeš plakat. Je dovoleno všechno… TEĎ…
Zároveň ODPUSŤ ty mně. Obejmi mě… Dovolím ti to… PROMIŇ MI… Musela jsem ale odejít… Táhl jsi mě ke dnu… Věř, že až se budeš ty sám topit, podám ti ruku. A já s ní neucuknu tak jako jsi ucuknul ty… Protože JÁ nejsem TY… Já umím bezpodmínečně milovat a dávat. Tobě přeji, ať se to naučíš taky…
Uleví se ti…
Opatruj se… A uzdrav se…
ODPOUŠTÍM TI…
ODPUSŤ TY MNĚ…
A především…
DĚKUJI TI!!!
