Jsem nevděčná, když odmítám nabízený dárek ve formě koupání v aquaparku? Nebo když se neočekávaně zorganizuje hlídání dětí a já mám volno? Anebo když se nabízí příspěvek na bydlení, ovšem pod podmínkou, že budeme bydlet všichni společně? Všichni, tzn. já, ON, dvojčata, pes a JEHO rodiče? Možná to tak navenek vypadá a na ty, kterých se to týká, může můj postoj působit nevděčně. Možná všem můžu připadat zlá a panovačná a nepřizpůsobivá... Jenomže nikdo se už neptá na důvody mých rozhodnutí a zatvrzelých NE. Nikdo se nesnaží pochopit, co cítím tam uvnitř...
Samota mi vyhovuje. Nepotřebuju kolem sebe stovky lidí, se kterými si můžu kdykoli popovídat. Nepotřebuju chodit každý druhý den na kávu či nákupy, jen abych se dostala ven z domu. Ano, každý potřebuje pauzu, změnit zažitý stereotyp, vypadnout z toho kolotoče, ve kterém hrají hlavní roli dvojčata. Jenomže mně stačí hodina joggingu, jógy anebo relax u dobré, hodně dobré knížky. Chci tak moc? Když toužím dělat věci, které mě dělají šťastnou? Výše zmíněné jsou přesně ty aktivity, které mi pomáhají udržet si při 24-hodinové službě s dětmi duševní zdraví. Tak proč mě všichni nutí jít na půl dne pryč - nakupovat, koupat se, na kávu. Já nechci... Jsem jiná... V tomhle jiná... Nechci promarnit ani minutu ze života svých dětí. Možná si někdo řekne - opičí máma, která je nepustí z dohledu. Tak to není... Já je z toho dohledu pustím, ba klidně i na celý den. Jenomže... Proč? Proč se od dětí vzdalovat na tak dlouho, když s nima chci být co nejvíc? Možná je to o tom nechtít trávit čas s lidmi, kteří mi "nesedí". Vždycky je někdo, kdo druhému sedí a kdo ne. O povahách, které se snesou a nesnesou... A trávit čas s lidmi, kteří mi nesedí povahově ani pocitově není snadný. Ano, člověk se umí přetvařovat. Může se i snažit být milý a slušný... Ale občas saze bouchnou... Občas to člověk v sobě neudrží. A pak je za špatného...
Tak stojí mi to za to...? Možná je všechno špatně.. Možná nejsou lidi, se kterými jsem nucena trávit čas, ti praví pro mě... Jenomže jak z toho ven...? Bohužel... Už nelze vystoupit... Už ne....
