Nikdy bych byla nevěřila, že tohle se stane zrovna mně... Můj život byl vždy pečlivě naplánovaný, všechno mělo svůj řád, svoje hranice. Já měla plno snů, které si postupně plnila a postupem času jsem došla do fáze spokojeného, i když ne tak úplně naplněného života. Ve 23 letech vztah, který trvá dodnes, ve 27 letech přišla dvojčata. Do té doby žádné překážky, žádná úskalí, žádná trápení, žádný velký stres, žádné obavy o budoucnost. A najednou se otevřely dveře... Ne jedny, ale všechny najednou... Přišlo to jako smršť a můj, do té doby "nudný" život, se změnil v jeden velký kolotoč, ze kterého jsem zatím nesesedla. Protože nevím jak..
Rok 2014 byl a je zlomový stále ve všech směrech. Od začátku tohoto roku přichází situace a události, které nemůžu ovlivnit, které nemůžu zastavit a které nemůžu "strávit". Přišlo další miminko a následně se rozhodlo odejít... Zůstalo po něm jen obrovské prázdno, které zatím nelze ničím vyplnit. Ta malá čistá duše, která si mě vybrala jako svou mámu, najednou odešla a nechala mě s bolestí v srdci dál žít můj život s dvojčaty. Možná to další mini srdce pochopilo, že by mi zkomplikovalo život, přidalo víc práce, víc stresu... On prostě odešel... Můj syn se rozhodl mi všechno ulehčit a zmizel... Milovala jsem ho od prvního momentu a přesto... Najednou tu není... Byla jsem na dně a nikdo mě nezvedl, nikdo mi nepomohl. Ti nejbližší, kteří měli zůstat se mnou, zůstali najednou na opačné straně a nechali mě se v mé bolesti koupat. Občas mi dokonce podrželi moji hlavu ještě právě pod tou vodou, ze které jsem nemohla vyplavat. Tohle zklamání zalomcovalo mojí vírou v to, že mezi ně budu někdy patřit. Došlo mi s plnou intenzitou, že nikdy mezi tu druhou rodinu nezapadnu. Že jeho rodina nikdy nebude mou rodinou. A že on ke mně nepatří... Hodně bolestné zjištění, obzvlášť, když s dotyčným žijete 7 let... Najednou jakoby člověk otevřel oči a prozřel...
Na dně to opravdu nebylo jednoduché, spíš naopak. Plácala jsem se ve své bolesti, přesto jsem musela zvládat každodenní život. Musela jsem se starat o děti... Musela jsem žít dál... A tak jsem žila... Vstát, do koupelny, snídaně, procházka, vaření, uklízení, hraní si s dvojčaty. Fungovala jsem, ale už jen na záložní baterky. Pak přišel den, kdy "TO" přišlo... Znova nečekaně a neplánovaně. Přišel člověk z mých snů. Přišel a pořád tu pro mě zůstává. On svůj život spojil s mým životem a snažíme se tohle společně přežít. Protože spolu jsme a přitom nejsme. Můžeme a přitom nemůžeme... Přišla znova nečekaná událost, která vyčerpává a která mi bere sílu. Moje svědomí a jeho svědomí. Moje rodina versus jeho rodina. Sny o konci utajování naší lásky... Sny o společné budoucnosti... Sny o společném životě...
Jaká je tady šance? Jak tohle může dopadnout...?
