Cesta domů...

Je tady... Přišel dnes... Zasáhl mě a najednou bylo všechno jasné... Pochopila jsem... AHA moment, o kterém psala jedna z bloggerek jako komentář na jeden z mých článků. Probudila jsem se a všechno najednou vypadá tak jednoduše. Proč mi to nedošlo dřív? Proč jsem se musela tak trápit, klást tolik otázek, hledat tolik odpovědí? Byla to snad cesta a tohle je ten cíl? Už totiž vím, kde je ten problém... 

V uvědomění si, že to NE lidé, NE věci, způsobí, že budu konečně šťastná tak, jak o tom čtu. Štěstí musí být přece uvnitř nás... Tak jednoduché a přitom složité. Peníze mi nezajistí štěstí. Ani sláva... Ani člověk, po kterém toužím. Nejsou to ani nové šaty... Ani předražená kosmetika. Ani masáž... Ani dovolená... Já přece nebudu šťastná, AŽ... AŽ začnu vydělávat, AŽ se častěji dostanu z domu, AŽ si budu moct koupit to, po čem opravdu toužím. Štěstí vychází z vnitřní spokojenosti. Už mi to došlo, konečně! Nemusím mít přece slávu, obdiv, peníze, krásné šaty, boty, auta či domy. Stačí se spokojit s tím, že žiju, že mám všeho tak akorát, že jsem zdravá, že můžu dělat věci, které mě činí šťastnou. Na stavu "být šťastný" není nic složitého - jde jen a jen o rovnováhu. O to, věnovat důkladnou a pravidelnou péči o tělo, mysl a ducha. Najít si čas na sebe. Chovat se k sobě s úctou, obdivem a láskou. Protože když já sama se sebou budu jednat co nejlépe, budou tak se mnou jednat i ostatní. Věřím tomu, že tohle funguje. "Sklidím, co jsem zasela": Chci se starat o své tělo tou nejlepší péčí. Chci dál pravidelně běhat, ale ne proto, abych si udržela svých 48 kg, ale proto, že běhání mě uvolňuje... Naplňuje... Čistí hlavu... Posiluje mysl... Miluju běh a konečně si ho užívám naplno. Chci taky dál číst...  Knížky s hloubkou, které umí něco předat. Které mě donutí se nad sebou zamyslet. Chci se stýkat s lidmi, kteří mi "sedí". Kteří mi rozumí... Kteří mě dokážou posunout dál. Kteří mě podpoří. Chci dál snít... Sny o velkém domě, plném světla... Sny o práci s dětmi... Sny o tom, že vychovám dvě nádherné, sebevědomé, poctivé, slušné a milující bytosti. Sny o tom, že se stanu instruktorkou jógy. 
Člověk na sobě musí neustále pracovat, protože jde o trvalý proces. Proces k lepšímu... A já už udělala první krůčky... Našla jsem cestu... Cestu domů... K sobě...

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Veronika Fojtíková | neděle 25.8.2013 12:20 | karma článku: 5,76 | přečteno: 333x
  • Další články autora

Veronika Fojtíková

Únava a prázdno

12.7.2017 v 20:40 | Karma: 13,16

Veronika Fojtíková

I oni mají dobré srdce

10.7.2017 v 20:32 | Karma: 14,80

Veronika Fojtíková

NIC na vsi

5.7.2017 v 20:16 | Karma: 17,96