Zařídí madam Gregorová, aby vnuka pokřtili na Gregora?

Na první pohled jde o snadný úkol. Jenže k jeho splnění potřebujete dvě osoby. Ale ta první - matrikářka - je zrovna v křesle u Top 69, a ta druhá - kněz - je poněkud natvrdlá. Navzdory tomu prokáže babi Gregorová svou rozhodnost

Kapitola devatenáctá - pokračování

Justin

(Miláček Anglie 19.7.)

Sobota dvacátého devátého září. Harrogate je připraveno na mimořádnou událost: V poledne bude ve zdejším kostele pokřtěn nejmladší člen mocného klanu, jehož kořeny jsou pevně svázány s tímto krajem. Po obřadu se přemístí stovka hostů na zámek. Večer tam pořádá lord Duncan honosnou večeři a slavnostní bál. Jedním z těch, kdo zajišťuje, aby vše klaplo, je otec Grimsby. Probudil se v sedm na vesnické faře poblíž města. Po modlitbě zamířil do kostela svatého Petra. Svůj úkol bere nesmírně zodpovědně. Proto ho vylekala otázka, kterou mu položil biskup z Durhamu.

  „Grimsby, koho to mám vlastně pokřtít?“

  „Pane biskupe, přece malého Justina, vnuka Charlese a Henriette Gregorových.“

  „To jsem si myslel také, než mi vikářka předala papíry. Tam je uveden jakýsi Justin Lancaster. Stejné jméno oznamujete farníkům na nástěnce kostela. Nevěříte? – Běžte se tam podívat,“ praví posměšně anglikán John. Zmatený Grimsby vystřelí ven – a vskutku, dnes v poledne má být pokřtěn Justin Lancaster. Zalapá po dechu. Pak ze sebe vypraví: „Ale to tam vyvěsila vikářka.“

  „Otče, máte pravdu. Jenže co měla dělat, když jste jí donesl z matriky tohle?“

  Grimsby pročítá dokument. Dítě: Justin Lancaster, narozen 8. srpna 1990. Matka: Patricia Charlotte Henriette Gregorová, 24. prosince 1970. Otec: Neuveden.

  „Grimsby, já vím, že s velkou akcí je spojeno množství starostí, ale přehlédnout tohle?“

  „Pane biskupe, na zámku se na jaře mluvilo, že lady Pat bude vystupovat jako ‚Lancasterová‘. Já myslel…, já přece nemohl vědět…, já…,“ červená se jako školák, kterého chytili při lži.

  „Vy se teď okamžitě vypravíte na zámek a zařídíte u rodiny, aby vše bylo v pořádku. Vikářka říkala, že dnes ve městě není žádná svatba, proto matrikářku seženete doma. Tak na co čekáte? Běžte.“ Grimsby si zastaví první taxík a ujíždí na Duncanglenn.

  Početná delegace duchovenstva obklopí biskupa, který blahosklonně poznamená: „Já nemůžu pokřtít někoho, o němž si nejsem jist, zda je to on. A jméno Lancaster není to samé co Gregor.“ Jeho řeč doprovází rozpaky na tvářích ostatních.

  „Lidi, neblbněte, obřad bude. Já přece vím, že jde o malého Gregora, ale chci to mít černé na bílém.“ Nálada přítomných se o poznání zvedla. Anglikán pokračuje: „Vikářko, vám to nepřišlo divné? – Příště to ověříte sama. Jde nám přece o hodnověrnost církve. A Grimsby? – Vždyť víte.“

  „Pane biskupe, mně se to od počátku zdálo zvláštní, řekla bych dokonce: provokativní. Jenže Grimsby tvrdil, že je to v zájmu rodiny a byl tak přesvědčivý.“

  „To ano, má milá, to on dovede. Ale s tím už nic nenaděláme, tak se pojďme raději připravit na svátost křtu.“ Biskup obrátí oči vzhůru a vyřkne úpěnlivou prosbu: „Pane, ať si lady Henriette ponechá Grimsbyho v Londýně.“

  Po těchto slovech popadla vikářka telefon a vytočila číslo na Duncanglenn. Spojili ji přímo s Gregorovou. Ta si vyslechla, co její chráněnec v Harrogate spískal. Grimsby se za chvíli dostavil na zámek. Poklekl před svou patronkou a začal se kát. Baronka byla mnohem smířlivější, než čekal.

  „Ne, otče, nic mi neříkejte, všechno vím. A hlavu vzhůru. Chyby dělá každý. Vy se teď vrátíte za anglikánem Johnem a vyřídíte, že rodina vše napraví. Jak? – George najde matrikářku a pojede s ní na radnici.“

  „Jmenuje se Connie Fitzpatricková a bydlí…“

  „Otče, já vím, jak se jmenuje a kde bydlí. Mluvila jsem se starostou. Takže, my zařídíme, aby byl Justin pokřtěn jako ‚Gregor‘, a vy se odeberete zpátky do kostela, ano?!“

  Zkroušený kněz se několikrát ukloní a mlčky opustí sídlo rodu Duncanů.

  Za dvacet minut vyrazilo ze zámku auto, které řídí jeden z Anselmových pomocníků. Vedle něj sedí George, vzadu Patricie. Moc se zlobí na Grimsbyho, i když svůj díl viny nese také ona. Den po porodu za ní zašly staniční sestra s administrátorkou kliniky, aby se dotázaly, zda si přeje vyplnit údaje pro rodný list. Byla unavená z toho, co zažila, ale souhlasila. „Ano, malý se jmenuje jako já,“ pravila a zdravotnice uvedly na doklad příjmení, s nímž Patricie nastoupila na kliniku. Nikdo nic nerozporoval, ani Edith, kterou si později poslala pro rodný list. Kamarádka údaj na radnici potvrdila. Byla přesvědčená, že Patricie chce nadále chránit své tajemství a zvolenou záměnu za Lancastera považovala za výborný nápad. Podobně proběhla komunikace mezi matrikou, Grimsbym a farou. Vzhledem k tomu, co všechno provázelo její těhotenství, nepřišlo nikomu podezřelé, pod jakým jménem byl chlapeček zapsán.

  George shání slečnu Fitzpatrickovou. Zajeli k ní domů, ale dověděli se od její devadesátileté matky, že Connie šla k holičce, protože musí hezky vypadat v kostele na té slávě. Kde si ale nechává dělat hlavu, stařenka nevěděla. Vytipovali čtyři podniky. Ty George obvolá.

  Když řekl Patricii, že to provede z auta, podivila se. Pak ale spatřila něco zvláštního. Bratr vytáhl přístroj, který připomíná vojenskou vysílačku. Jenže vysílačka to není. Sleduje, jak volá na jedno číslo, pak na druhé. Potřetí má úspěch.

  „Matrikářka je v Top 69 – právě sedí v křesle. Jedeme tam.“

  „Georgi, z čeho jsi to volal? Co to máš za věc?“

  „Pat, ty to vážně  nevíš? No jo, bylas půl rok mimo. To je velký hit – cell phone, přenosný telefon. Signál se šíří prostorem, nepotřebuješ žádné dráty. A klidně můžu volat do New Yorku.“

  „To  o p r a v d u  funguje jako normální telefon?“

  „Jo, a až ten přístroj vylepší, tak si ho koupí každý. Pak se bude říkat ‚normální telefon‘ téhle krabici.“

  „Jestli ho zmenší, pořídím si ho také,“ zarazí se a ukazuje na parkoviště, které právě míjejí. „Vidíš ho, tamhle u toho žlutýho citroënu – to je Ginger!“

  „To není Ginger, určitě to není on. Pat, máš vlčí mlhu, asi tě zblbnul můj telefon. Poslouchej mě, v kadeřnictví to zařídím sám. Ty počkáš v autě.“

  George s řidičem vejdou do salonu. První, co spatří, jsou dvě starší ženy. Hoví si v křeslech a pozorují se ve velkých zrcadlech. Za zády mají kadeřnice, které s nimi probírají poslední epizodu televizních Eastenderů. V rohu místnosti je stolek. U něj sedí osamocená zákaznice. Pánům neuniklo, že má na hlavě naplácaný nános jakési tmavé hmoty. Způsobně popíjí kávu a znuděně listuje magazíny. Právě na ni ukáže řidič a něco Georgovi potichu sdělí. Ten se vzápětí chopí iniciativy.

  „Dámy, nenechte se vyrušovat, já jdu za paní Fitzpatrickovou.“

  „Pane Gregore, za slečnou Fitzpatrickovou, prosím, za slečnou.“

  „Vy mě znáte, slečno Fitzpatricková?“

  „Sire Georgi, tady vás znají všichni – vždyť jste napůl Duncan.“

  „To mě moc těší; jen podotýkám, že jsem tu v úřední záležitosti.“

  „Co můžete chtít po matrikářce v sobotu v půl jedenácté? Nechcete mi říci, že chystáte svatbu, že ne?“

  „Madam, nejste daleko od pravdy. Můžeme si někde promluvit?“

  Zajdou do malé kuchyňky, kde jí George všechno vysvětlí. Connie chápavě přikyvuje, ale žádosti nevyhoví.

  „Pane Gregore, já mám nabarvenou hlavu. Pochopte, takhle nemůžu mezi lidi. Ne, ničím to přikrýt nejde. Je mi líto, ale přijďte v pondělí.“

  George začne s dalším kolem přemlouvání. Naléhá, že bez její pomoci hrozí odložení obřadu. Ta ostuda. Má přijet televize. Doví se to celá Anglie a bude je mít za blázny. Všechny. Nejenom Duncany a Gregory, ale také lidi z Harrogate a potažmo z celého Yorkshiru. Matrikářka je neústupná. George se podívá okénkem ven. Před zaparkovaným autem zahlédne znuděnou sestru. Učiní poslední pokus.

  „Dobře, slečno, ale něco vám ukážu…“ Nečeká na odpověď a vytlačí ženu z kuchyňky. S pomocí řidiče ji dostrká až ke vchodu do kadeřnictví. Pak ukáže k vozu, který je asi patnáct metrů od nich.

  „Přece jí nezkazíte život? Sedíte roky na matrice a určitě vám došlo, že dítě neplánovala. Connie, pochopte, rozhodování nebylo jednoduché: ani pro ni, ani pro nás.“

  Patricie jenom hádá, o čem se baví bratr s paní, která vypadá, jako by jí na hlavě přistál kyblík bláta. Zamává oběma a vykouzlí nejmilejší úsměv, co kdy Connie spatřila.

  „Vaši sestru vidím prvně a pověst nelhala: je vážně okouzlující. Udělám to, ale jenom kvůli ní. Musíte však zařídit, že mě nikdo v tomhle stavu neuvidí.“

  „To není problém, slečno Fitzpatricková.“

  „Věřím vám,“ odpoví matrikářka a neustále si prohlíží Patricii. Ta tuší, že je vše na dobré cestě. V návalu radosti předvede vzorové pukrle a přidá vzdušný polibek.

  „Sire Georgi, roztomilejší děvče jsem v Harrogate nepotkala.“

  „Slečno, nejste jediná, která to o ní říká – ale teď se vraťme do salonu.“

  Tam Connie něco zašeptá kadeřnici. Ta se podívá na hodiny. Vezme kolegyni stranou a chvíli se dohadují. Když skončí, řekne ta první: „Connie, zkusíme to, ale není to tu zvykem, to přece víte. A poděkujte tady paní, že vám na chvilku přepustí místo.“

  Connie usedne do prázdného křesla. Holička rychle spláchne nánosy mazlavé barvy, pak utře vlasy do ručníku. Nakonec uváže na mokré hlavě vzorový turban.

  „Connie, hned jak se vrátíte, tak to doděláme.“

  „To doufám, děvčata, protože teď vypadám jako pan Singh, co u nás hlídá na radnici,“ zaúpí, když se uvidí v zrcadle.

  „Slečno Fitzpatricková, slibuji, že do půlhodiny budete zpět,“ řekne George, načež vytáhne několik bankovek a předá je kadeřnicím.

  „Dámy, musím vám poděkovat – dnes jste zachránily spoustu lidí od pořádné ostudy.“ Způsobně se ukloní a odvádí matrikářku s sebou.

  Řidič zacouvá až na chodník. Connie udělá tři kroky a je v autě. Posadí se vedle Patricie. Ta zírá nedůvěřivě na ženu, kterou nezná.

  „Já jsem Fitzpatricková, zdejší matrikářka,“ podává jí ruku.

  „Patricie Gregorová; ráda vás poznávám, madam,“ vysouká ze sebe.

  „Pat, netvař se tak kysele. Slečnu matrikářku jsem vytáhl rovnou z křesla, tak k ní měj ohledy.“

  „Vy jste ta dáma s barvou na hlavě, že jo?“

  „Ano, a s tou barvou jsem měla sedět v kadeřnictví, ale váš bratr mě místo toho veze na radnici.“

  „A ještě vás proměnil ve fakíra – to je mu podobné.“

  „Slečno, neposlouchejte ji, a ty se chovej jako dospělá – vždyť jsi už máma.“

  Patricie se ke Connie nakloní a něco jí potichu říká. Auto uhání k radnici, proto George nevěnuje sestře pozornost. Pat skončí a Fitzpatricková se na ni udiveně podívá. 

  „Slečno Gregorová, klobouk pro mě a místo na křtu hned za vaší rodinou?“

  „Jistě, slečno Fitzpatricková.“

  „Dobrá, zápis v matrice opravím podle vašeho přání.“

  George zajistil u starosty, aby jim otevřeli zadní vchod. Nepozorovaně se dostanou do budovy. Zkušená pracovnice provedla úřední akt během několika minut minut. Potom předala obálku s rodným listem Patricii. Na zpáteční cestě do salonu se zastavili před nejdražším kloboučnictvím v Harrogate.

  „Do hodiny si přijde slečna Fitzpatricková vybrat klobouk. Pak jí hned objednáte taxíka ke kostelu. Ano, je to na můj účet,“ sdělil užaslému prodavači George, který souhlasil s odměnou, kterou vymyslela jeho sestra.

  Slečna Connie opravdu obřad stihla, byť má účes skromnější, než zamýšlela. Nevadí jí to, neboť hlavu zdobí velký modrý klobouk, který se vyrovná skvělým kouskům, s nimiž dnes přijely desítky urozených dam z celé Anglie.

  Také Georgovi jeho mise vychází. Hned jak vyřešili problém na matrice, zajeli do kostela. Od Pat si vzal obálku a znovu jí přikázal, ať zůstane v autě. Na schodech před stánkem božím na něj čekají Grimsby a farářka. Chvíli zvažuje, komu ukáže opravený dokument. Volbu mu ulehčil příchod anglikána Johna.

  „Sire Georgi, příteli, vše zařízeno? Ukažte mi ten doklad.“ Biskup převezme obálku. Vyndá z ní rodný list a pročítá doplněný údaj. Na moment se zarazí, pak ale pokračuje: „Nic nebrání křtu, teď už ne. Jenom ten čas tak kvapí. Georgi, prosím, popožeňte rodinu, máme zpoždění.“

  „Ano, biskupe, hned se spojím se zámkem.“

  Vrací se do auta. Jak pospíchá, zavadí ramenem o urostlého ryšavého muže. Chce se mu omluvit. Proto na něj zavolá. Dotyčný se otočí, ale hned pokračuje dál. To však Georgovi stačilo. Teď ví, že Patricie měla pravdu: Ve městě se objevil Parker. Pomlčí o tom, protože ho tíží jiné starosti než příjezd londýnského tělocvikáře. Vezme mobil a zavolá otci.

  „Georgi, no konečně – slyšet tě o pět minut později, měnili jsme plán. Jasně že na vás počkáme. A nelekni se, až potkáte kolonu aut; první část už vyrazila.“

  Deset luxusních limuzín se jako dlouhý had sune k Harrogate. Hodinu po nich je bude následovat další skupina. V ní najdeme rodiny, jichž se obřad zvláště týká: Duncany, Gregory, Consetty, MacDowelly. Uprostřed kolony pojede vůz, který řídí starý Joe. Poveze Charlese, Henriettu a Patricii s malým synkem. Jeho jméno bylo dnes definitivně stvrzeno na harrogateské matrice. Není v souladu s přáním rodiny, ale ve znění, jaké pošeptala Pat slečně Fitzpatrickové na zadním sedadle lordova auta. Přesto s ním souhlasil ten, který obřad povede, anglikán John, biskup z Durhamu.

  Blíží se dvanáctá. Kostel svatého Petra se téměř zaplnil. Zbývá obsadit volné lavice vepředu. Ty čekají na hosty, kteří právě dorazili. Jsou slyšet vzrušené hlasy: „Vidíte ta auta? To jsou oni! Nepřijeli všichni, půlka zůstala na zámku. To se posune začátek? – Jo, o hodinu, teď mi to říkala vikářka.“

(pokračování za tři týdny)