Jak se popasovat s absencí tatínka dítěte?

Jak? Jednoduše. Stačí sehnat deset podobných týpků a veřejnost si jednoho z nich vybere. Ale pozor! Žádný z nich nesmí být opičák, neboť maminka je nejhezčím děvčetem v kraji

Kapitola devatenáctá - pokračování

Justin

(Miláček Anglie 19.5.)

Utekl týden od porodu a Richardovi lidé převezli Patricii se synkem na zámek. Lord Duncan vzápětí vyhlásil zákaz jakýchkoliv návštěv. Do odvolání, zopakoval hlídkujícím na bráně. Maníci navlečení do žluto-modrých livrejí si vzali pánova slova k srdci. Už jim neproklouzla ani myš. Co je však zarážející, že Gregorové stále mlčí. Rozhovorům se vyhýbají, šance na smysluplnou reportáž neexistuje. Redaktoři jsou zmatení, neboť tahle rodina měla s médii vždy korektní vztahy. Zvídavá veřejnost se ptá, co se děje. Jedna otištěná fotografie matky s dítětem je pro její příznivce žalostně málo. Koncem srpna zájem o Patricii opadne. Až další měsíc ukáže pravou příčinu toho, proč se Gregorovi stáhli do anonymity. Za vším vězí Charlesův příslib exkluzivity dojednaný s Coco.

  Rodinný klan Duncan-Gregorových si zakládá na obřadech, které lidstvo provázejí od počátků civilizace. Nemohou tudíž opomenout křest. Tím spíše, že si Pat přeje, aby ho malý podstoupil ještě v září. Nastupuje na univerzitu, a kdoví kdy se najde jiný termín. Rodiče slíbili, že vše zařídí. Přivítala to, neboť její hlavní starostí v čase šestinedělí je neustále plačící drobeček.

  Henriette se dlouho nerozmýšlela a svěřila církevní záležitosti muži, kterému před časem podala pomocnou ruku. Polepšený holohlavý vousáč si je vědom, komu vděčí za comeback do slušné společnosti. Proto slouží baronce Gregorové do roztrhání těla.

  „Otče Grimsby, chceme obřad u svatého Petra v Harrogate. Objednejte se na arcibiskupství v Yorku a zařiďte to.“

  „Paní baronko, přejete si někoho konkrétního?“

  „Ano, žádáme biskupa tady ze severu. S Richardem se ti chlapi znají, tak je jedno, jestli bude z diecéze Newcastle, Durham nebo York.“

  Přípravy na obřad zdárně pokračují, jen nikdo neví, jak se popasovat s absencí otce dítěte. Ceremoniálně jej zastoupí Charles, ale bude tam spousta lidí, a ti se mohou ptát.

  „Táto, a co ta exkluzivita, kterou jsme sjednali s Coco? Štvalo tě, že nás doběhla, ale zkusme ji využít v náš prospěch. Ta ženská je mrcha, ale ve čtení nálad veřejnosti je nepřekonatelná.“

  „Georgi, na tom něco je. Hned sjednám schůzku s Macem a ji tam budu chtít také. Je expertka přes masmédia, tak ať se ukáže.“

  Počátkem září se potkali v centrále BBC. Usazeni v Macově kanceláři si lámou hlavu nad úkolem, který šamanka Coco pojmenovala vskutku originálně: Jak vsugerovat široké veřejnosti přítomnost nepřítomného tatínka aneb Existence neexistence v praxi. Úkol hodný Coco Alistairové, budoucí šedé eminence britské politiky.

  „Pánové, podáme to světu, jak chceme my. Díky poskytnuté exkluzivitě odvysílá obřad jenom naše stanice. Hodně záleží na tom, jakou zvolíme režii. Navrhuji často snímat interiéry kostela. Bude tam narváno a my párkrát zabereme přítomné jako celek. To v divácích u obrazovek vybudí povznášející pocit pospolitosti. Oni chtějí zažít slavnostní atmosféru, ne se šťourat v tom, kdo je tatík malého Justina. Hlavní roli bude mít obřad jako proces: Bible, kříž, kněz, kázání, matka, dítě. Jenom upozorňuji, že Pat musí vypadat hodně maminkovsky.“

  „Coco, jak ‚maminkovsky‘? Usedle? Rozvážně? To mi musíte vysvětlit. Vždyť jí není ani dvacet,“ přeruší editorku Charles.

  „To si nerozumíme, pane. Já měla na mysli přesný opak. Patricie musí působit mladě, svěže, zdravě a přitom se koncentrovat jen na to mrně. Něco ve stylu Madona s dítětem, ale žádné americké úsměvy do kamery. Tomu u nás nevěříme. Opakuji: Teď je maminka, ne golfová hvězda. Šaty? – Letní, světlé, přidáme trochu žluté a zelené, ať každý pozná, že jsme v Yorkshiru. Tohle Patricii Londýňané prominou, protože ji považují za svou, ale u seveřanů jí to píchne. Když divačkám bude vrtat v hlavě, že tam někdo chybí? Žádný problém.“

  „Coco, proč divačkám?“

  „Georgi, chlapy přece nezajímá, kde stojí na křtu otec – ale pokračujme. Vedle vás, pane Gregore, nebo raději těsně za vámi musí postávat deset podobných týpků. Jeden z nich je fiktivní otec. Ptala jsem se tady šéfa a dověděla se, že Pat má spoustu bratranců. Ty bych tam určitě dala. Jasně že je promícháme s jejich děvčaty a nezapomeneme ani na Jossie a Edith. Nikdo nechce, aby vaše rodina vypadala jako nějaká mafie.“

  „Proč má být těch kluků tolik?“

  „Divák je schopen přemýšlet o dvou, maximálně třech obličejích, které si vybere z těch deseti. Jenže oni budou vypadat podobně, a tak výsledný obraz univerzálního tatínka, kterého si lidi přiřadí k Patricii, všem splyne. Ale o něm, o otci, nepadne jediná věta. To vám slibuji. Pořád dokola budeme omílat křest, dítě, mládí, Yorkshire, Anglii, tradice, kmotra Richarda, modlitbu… Tak co, souhlasíte?“

  „Hlavu a patu to má; jenom doufám, že přenos nebude komentovat Pamela.“

  „Nebojte, ta bude na ulici chytat reakce plebsu – no chápejte, čumilů. Pokud padne dotaz tam na to? Klid, Georgi, ona ví, jak to zahrát do autu. Hele, ani ty pozvané nebude zpovídat ona. Nasadíme před kostel starýho Rogera, spokojeni?“

  „To by šlo, ale kdo to bude komentovat?“

  „Šéfe, pochlubte se, koho jsme sehnali,“ zakření se Coco.

  „Dickie Daniels, Charlesi, bude to sám Velký Dick. Z vedení nám vyšli vstříc. Ředitel nejprve váhal. To víš, Dicka nedáváme jen tak někomu – ale jste už těžký váhy; hlavně to vaše, promiňte mi, Charlesi, to vaše krásné děvče. Díky ní šéfové očekávají slušnou sledovanost. A, hoši, poděkujte Coco – dost se za vás rvala.“

  „Slyšíš to, Georgi? Velkého Dicka jsem poslouchal v rozhlase jako kluk na konci války. Oznamoval německou kapitulaci u Eisenhowera v Remeši a taky tu z berlínského kasina. Ano, tu, kde byl Žukov. Díky, Macu, a vám, Coco, jakbysmet. Mile jste nás překvapila.“

  „Nápodobně, pane, a jak jsem řekla: Dbejte na výběr mužů, co budou stát za vámi. Pamatujte, každý z nich musí vypadat jako možný partner vaší dcery. Takže tam nechci žádný opičáky. Proč? – Protože vaše Patricie je nejhezčí maminka v Anglii.“

  Hned po příjezdu na Pelham začali skládat seznam náhradních Justinových otců. Ze Skotska od Elspeth to budou bratranci Walter a Rod, dalších šest dodá Londýn. Andrew má čtyři a Tom dva syny. Devátý byl napsán Oskar Poupe. Do počtu schází jedno jméno. Rodina probírá další kandidáty. Příbuzní došli a oni se nemohou shodnout na někom vhodném. Námitky, především od mamá Gregorové, jsou zásadní.

  „Cromwellovic kluci? – Ne, jeden je moc starej, druhej zase moc mladej. Synovec od sira Phinga Phonga? – Ten se tam nehodí. Ano, je bohatý, ale mrňavý. Vždyť by za tebou nebyl vidět!“ začne se hlasitě smát. Po chvilce pokračuje: „Daley z Chelsea? – Ani za milion: je tlustej a není fotogenickej. Mladej od Willoughbyho? Ten vlasatej, fousatej? – Vždyť vypadá jako bezdomovec Vilík!“

  „Mamá, a co Zmiják?“ nadhodí napůl žertem George nejlepšího kamaráda.

  „Ježiš, na toho jsem zapomněla! Co říkáš, Charlesi, napíšeme ho tam?“

  „Henri, já vážně nevím? Není to hloupé?“

  „Ne, vůbec ne. Poslouchej, Meverald Urquard jako lord Colebrooke a budoucí markýz z Uthinsonu. To má zvuk. Hele, je to fešák a může na Patricii oči nechat. Vzal by si ji i s dítětem – to přece víš.“

  „To vím, ale ona se za něj nikdy neprovdá – to zase víš ty.“

  „Charlesi, to ponechme času. Patricie je ještě mladá, naivní holka, která neví, jak to na světě chodí. Ale o tom se teď nebudeme bavit. Já jen chci, aby stál Zmiják za námi. Tak ho na seznam laskavě dopiš.“

  Neprotestoval, protože hádky s manželkou považuje roky za ztrátu času. Koneckonců, podle toho, co jim nastínila Coco, odpovídá Zmiják požadavkům na roli jednoho z pohledných křenů, který představuje Justinova taťuldu. Večer uznal, že se Henriette v mladém lordovi Colebrookovi nemýlila. Když se toho dne dověděl, že je pozván na křest, bez váhání prohlásil: „Pane Gregore, na iniciační svátost Patriciina chlapečka určitě dorazím. Že mám v září každou sobotu zápas? – Ragby počká, všechno počká, když jde o vaši Pat.“

  Obřad proběhne v sobotu dvacátého devátého září, tak to Grimsby na arcibiskupství domluvil. Vedením křtu pověřili anglikána Johna, biskupa z Durhamu. Pomocníkem mu bude otec Grimsby, nynější školní kaplan z Westminsteru.

  Pro farnost v Harrogate je událost velkou poctou, ale také potvrzením staletého spojenectví s Duncany, nejštědřejšími sponzory zdejší kongregace. Přítomnost televizních kamer duchovní přivítali. Vždyť dostat se do živého vysílání celoplošné stanice je učiněný zázrak.

(pokračování za DVA týdny)