Děvčata, oprašte angličtinu a hrrr na ně!

Co má taky nadějná politička říct, když se nejprve dozví, že delegaci tvoří postarší pánové. Jenže místo nich se na zámku objeví svalnatí fešáci… 

Kapitola čtvrtá – pokračování   

Stará stodola hoří   

(Sochy z písku 4.2.)

Náročné odpoledne končí. Opustili Prahu v jednu, teď je sedm večer. Hamilton je spokojený. Jenom ho mrzí extempore s knězem, který tvrdil, že včera hráli biskupovi v Praze. Byl to blázen, vždyť žádného biskupa neviděli, natož aby mu hráli. V hlavě mu utkvěl ještě jeden člověk. Pamatuje si na vlasatého mladíka, který mu čtyřikrát zkřížil trasu. Vždy se na něj přilepil a chtěl s ním mluvit. Pokaždé ho odmítl. Naposledy na rozlučce, když si s ním připíjel. Tehdy se James dověděl, že ho večer navštíví. Prý má něco důležitého. Je to divné, ale nejspíš narazili na dalšího cvoka.

  Skupina se ubytuje v nádherném křemšitálském zámku. Architektonický skvost stojí na místě gotického hradu, který byl přestavěn ve stylu rokoka. Objekt je veřejnosti nepřístupný. Otevírá se jen sporadicky a vždy pro uzavřenou společnost. Lidé z nadace dokázali nemožné: Angličané tady přespí a zařadí se do úzké skupiny významných státníků a světových celebrit. Jak se jim to podařilo? Nic zvláštního za tím nehledejte. Zámek je spravován státní institucí a nadace má dobré kontakty v Praze. Jen loni přispěla na českou kulturu osmdesáti miliony korun. Na oplátku jí ministerstvo vychází vstříc. Lidé z nadace si toho váží.

  Londýnští vychovatelé sedí ve velkém zámeckém sále. Před chvilkou povečeřeli a teď se dohadují co dál. Je domluveno setkání s lidmi odtud. Někteří nesouhlasí. Venku je krásně, tak proč trčet mezi kamennými zdmi. Rychle najdou kompromis. Zůstane tu Jamie Hamilton. K němu se připojí George Faison a Gordon Roberts. Všichni se znají z armády. Sloužili spolu za první irácké války. Ostatní ať se rozhodnou, jak stráví volný čas.

  Na zámek má dorazit několik pozvaných ze zdejšího regionu. Obsluhující personál a dvoučlennou ochranku zajistila obec. Prvním hostem, který přijel, je postarší dobře vypadající varhaník. S ním se hoši setkali odpoledne v kostele. Čahoun vyndal ze žluté octavie velkou hnědou kabelu a rychle zmizel v budově. Po něm přibyla paní Antonie, krajská radní přes kulturu a nejsmutnější člověk, kterého můžete na hejtmanství potkat. Doprovod jí dělá pan Miroslav, dlouholetý poslanec českého parlamentu.

  Taxík dovezl i zástupce vikariátu. Potkal Angličany v Berouně a od první chvíle je podezřívá. Po incidentu s Jiřím obvolal všechna místa, kudy projížděli. Poptal se i v Praze. Byl ujištěn, že vše je v pořádku. Poznatky si pečlivě třídí a vyjde mu jediný závěr: do Čech přijely dvě party. Co když jsou tihle podvodníci? Je v jádru opatrný člověk, a tak připouští, že se může mýlit. Neuvážené nařčení by církvi uškodilo víc než zbloudilá duše faráře Čoulíka. Proto se od prvních chvil drží zpátky.

  Starosta je omluven. Čerstvý padesátník marodí se zády, před týdnem tedy odjel do piešťanských lázní. Poslal za sebe trojí náhradu: ambiciózní místostarostku, svobodnou šestadvacetiletou kariéristku Dominiku; spolehlivou radniční tajemnici, „čtyřicítku“ Gábinu a po delším váhání také svou choť Innu. Sportovně založená třicátnice je nejlepší přítelkyní Gábiny Trválkové.

  Vůbec se jim na zámek nechtělo. Senioři z Londýna? – Pěkná otrava. Pak se jim doneslo, že došlo k pozoruhodné záměně. Ženské zbystřily. Daly hlavy dohromady. Nudný večer nepřipustí. Zatrpklé bytosti s kyselými obličeji se mávnutím kouzelného proutku proměnily v usměvavé patriotky svého města. Když večer vstoupily do sálu, zjistily, že skutečnost je ještě lepší.

  „Co to měl starosta za řeči o starých pánech? Místo nich tu dřepí takoví fešáci… Holky, já ty jeho fóry žeru!“ zasměje se Domča a pohodí dlouhými hustými vlasy.

  „Jako bys ho neznala – vždyť víš, jak kecá. Ale jsou tu jenom tři. Kam zmizeli ti další?“ ptá se na kluka ostříhaná Inna.

  „Děvčata, oprašte angličtinu a jdeme na to,“ přidá se Gábina.

  Hamilton obřadně nabízí Inně místo u stolu. Faison a Roberts zvou Dominiku a Gábinu k sobě. Dámy přisedají a na dálku se zdraví s varhaníkem, kterého znají. Sugar hovoří se smutnou paní a poslancem. Kněz někam volá. Zámecká párty může začít.

  Ale, kam se poděli čtyři zbývající? Na otázku paní starostové odpovídáme, že odjeli těsně předtím, než dorazili hosté. Má v tom prsty mladík, který je pronásledoval během slalomu mezi středočeskými varhany. Zarostlý otrava splnil slib a zastavil se na zámku. Dovnitř ho ochranka nevpustila. Dožadoval se vedoucího zájezdu. Zavolali Sugar. On chtěl mluvit s Jamesem. Po deseti minutách se dočkal. Navrhl, že ví o lepší kratochvíli než sedět s katolíky na zámku. Mohli by navštívit úžasnou akci, na níž se podílí. Jde o tradiční rockový festival. Naklonil se k Jamesovi a dodal, že tam bude všeho dost. Kdyby bylo trávy málo, sežene něco výživnějšího. Jamie nevěřil vlastním uším. Návrh důrazně odmítl. Je mu čtyřicet a podobná dobrodružství má dávno za sebou.

  Řekl klukům, o čem hovořil s vlasatým chlapíkem. Nezapomněl na zvláštní nabídku a rovnou sdělil, že je to svinstvo. Faison a Roberts se postavili za něj. Mladší váhají. Proč tam nejít? Silák Bobby seběhne na nádvoří, kde se neznámý pořád potuluje u brány. Brzy se domluvili. Jasně že mu zavolají, kolik jich pojede. Sraz bude za půl hodiny tady. Bobby vykládá ostatním, co slyšel: Open air akce, mladý lidi, dobrá muzika, pěkný holky, potkají krajany, zpestření taky bude – zkrátka opravdovej relax. A kdo nechce, ať nic nezobe – piva bude moře. Odvoz je zajištěn a všechno je tu tak levný. Přesvědčit další byla hračka. Vybrali si festival.

  Před zámkem stojí auto. O něj se opírá mladý muž s kristovým plnovousem a vlasy do půl zad. Představí se jako Matouš Evangelista. Dobrou angličtinu vysvětluje tříletým pobytem v londýnské Chelsea, kde pracoval jako au pair. Pravdu má jen z poloviny. Skutečně žil u jedné rodiny, avšak ve čtvrti East End. Pomáhal s výchovou těžko zvladatelných dvojčat. Získal dobré doporučení a po návratu začal studovat bohoslovecký seminář. V evangelické koleji, kde vydržel dva semestry, přijal jméno Matouš. Ve skutečnosti se jmenuje Radim Kroužek a bydlí v Nuslích. Stálé zaměstnání nemá a jeho blízcí netuší, čím se živí.

  Hamilton shlíží z okna k autu. Jeho pohled se střetne s Matoušovým. Ten na něj vrhne škleb plný nenávisti. To mu ale nestačí. Natáhne pravou paži a vztyčí prostředník. Pak třikrát pokývá předloktím. James gesto pochopil, což Evangelistu potěšilo. Proto si zapálí, potáhne z cigarety a zakloní hlavu. Z úst vypouští obláčky elipsovitého tvaru, které zvolna stoupají vzhůru. Když se nabaží pochybného představení, odhodí cigaretu na rozpálenou dlažbu. Ještě si odplivne a pošle Hamiltonovi letmý polibek. Nakonec si říhne – tak silně, že to dolehne až k horním patrům. James jen zakroutí hlavou. Jakmile uvidí na nádvoří své muže, znechuceně odchází od okna.

  „Měl jsem ho vyrazit… Určitě budou potíže,“ uleví si.

(pokračování za dva týdny)