Báječná randění londýnská

Přechod na jinou školu sebou přináší nová přátelství a nová dobrodružství. Přesně tohle potká krásnou Pat Gregorovou.  A jelikož jde o chytrou dívku, určitě si poradí s  nástrahami mládí s nonšalancí sobě vlastní. Nebo snad ne?

Příběh osmý

Mejdan u Waltera

(Miláček Anglie kap 8.1.)

Patricie má za sebou první měsíc školního roku devatenáct set osmdesát sedm až osmdesát osm. Rychle si zvykla na třídu se samými děvčaty. Ani náročnější výuka jí nevadí, protože s učením nikdy potíže neměla. A co je důležité, rozumí si s jednou holkou. Jmenuje se Rebeca Silverstoneová a bydlí v Chelsea. Její otec vlastní společnost na zpracování diamantů. Tohle Patricii, hltající knihy o panovnicích na evropských dvorech, hodně zajímá. Už se o tom bavila s Rebečiným tatínkem. Dověděla se, že sem přijeli před válkou z Antverp, ale už v Belgii vyráběli po staletí vzácné šperky pro několik královských rodů. To jí stačilo. Brzy byla v jejich zlatnictví jako doma, ale s Reb se poznala na jiném, mnohem prozaičtějším místě.

  Do Westminsteru nepřišla z Americké jenom Patricie. Profesorský sbor posílila i její bývalá třídní Marjorie Robertsová. Také tady bude učit anglickou literaturu a drama a také tady bude její studentkou Patricie Gregorová. Ta k ní dochází soukromě tři roky na ruštinu. Ráda by pokračovala, jenže z minulé skupiny zbyla sama. Učitelka jí slíbila, že když sežene další žáky, bude se jí věnovat dál. Proto Pat vyvěsila ve škole na nástěnku letáček. Hned další den se ozvala Rebeca a dva chlapci z posledního ročníku: Luck O’Malley, vysoký blonďák z Dublinu, a jeho pravý opak, upovídaný a bezstarostný Zeus Nucky. Patricie si oddechla. Sama nečekala, že kurz ještě zachrání. Výuka probíhá dvakrát týdně a poskytuje jí dostatek příležitostí, aby se sblížila s novou kamarádkou – ale nejenom s ní. Ten Ir, co s ním chodí na ruštinu, je ten samý kluk, s kterým tancovala nedávno v Jasmine Baru. A jinak klidný, vyrovnaný mládenec na ní může oči nechat.

  Pat si všimla, že není zdaleka sám. Pozornost jí začíná projevovat víc mužů, a jí to není příjemné. S touhle věcí se vyrovnává od konce léta. Důvod je prostý: Fyzicky dospěla. Z hezké nohaté dívky se přes prázdniny stala přitažlivá mladá žena. Upřené pohledy ji znervózňují. Od spolužáků to snese, ale nestoudně ji očumují starší chlapi. Připadá si jako exotický tvor v zoologické zahradě. Vždy to začíná stejně. Pohled do očí, pak níž a ještě níž. Jako na nějakých sjezdařských závodech. Začnou koukat nahoru na start a postupně sklouzávají dolů k cíli. Stává se, že podvědomě cítí, jak ji zezadu dychtivě sledují. Když se otočí, někteří se odvrátí, ale často narazí na individua, co čumí dál a ještě mají pitomé narážky. Pat ví, že je hezká, že má perfektní postavu. Je vyspělejší než dívky v jejím věku. Není dítě a pochopila, že tohle se chlapům líbí. Jenže ji zaskočilo, v jak velké míře se to děje. Když prochází centrem Londýna nebo jede metrem, zažívá to na každém kroku. Včera se za ní otáčel jeden tak vehementně, že si nevšiml kandelábru na kraji chodníku a rozbil si o něj hlavu. To ví od Reb, která ji na ulici dobíhala. Ale co s tím?

  Svěřila se starší sestřenici Jossie, která zrovna přijela na Pelham. Dobře rostlá Skotka se jí nejprve vysmála. Pak nasadila vážnější tón. Během hodiny vysvětlila, že tohle trápení jí přinese ve světě mužů neocenitelnou výhodu.

  „Pat, nesmíš být hloupá. Musíš znát svoji cenu. Je toho hodně, co můžeš nabídnout. Jen s tím správně zacházej. Pamatuj, nikdy nesmíš slevit z míry vkusu. Neboj, všechno se naučíš. To víš, na každého platí něco jiného, ale v podstatě jsou všichni stejní,“ zakončila Jossie neobvyklou přednášku.

  Od rozhovoru uplynulo několik dnů. Patricie je ráda, že to probrala s člověkem, k němuž má důvěru. Nastala změna v jejím chování. Začíná si zvykat na mužský obdiv. Na oplátku jim věnuje tolik pozornosti, o níž si rozhoduje jen ona sama. Pomalu jí dochází, že není daleko doba, kdy své přednosti začne cíleně využívat ku prospěchu svému. Že občas vypadne z role? Že se vždy nebude držet rad, co slyšela od Joss? – To patří k životu mladé patricijky, v jejíchž žilách kolují kapky krve císařovny Sissi nebo Alžběty Tudorovny, patronky Westminsterské školy.

  Na konci října skončila další golfová sezona. Může být spokojená. Nadále patří mezi desítku nejlepších juniorek v zemi. Bohužel si přestává rozumět s Frankem. Ten ví, že Pat dá za dva roky přednost univerzitě. Sám zvažuje, že přesídlí do Států, kde bude pomáhat bratrovi na světových turnajích. Patricii zase začínají vadit jeho známosti. Ještě na jaře brala jako samozřejmost, že se okolo něj točí spousta ženských. Dnes žárlí na všechny jeho paničky. Nebýt o devět let mladší, udělala by vše, aby se zajímal jen o ni. Minulý týden oznámil, že příští jaro bude poslední, které spolu stráví. Večer to doma oplakala. Pár dnů byla špatná. Pak ze sebe shodila smutek. Život jde dál. Až se závodním golfem skončím, bude už Frank kdoví kde, a já nejspíš taky. Proto dám šanci tomu Irovi. Je to hezký kluk a líbím se mu, utěšuje se.

  Čtveřice má za sebou další ruštinu u slečny Robertsové. Pomalu se courají centrem Londýna a klábosí o všem možném. Dělají to po každé lekci. Patricie, na niž se lepí Luck, už ví, že ten druhý kluk, Zeus Nucky, je příbuzným Leeho Wolseyho. Tímhle se pochlubil hned po první hodině. Zná ji z jeho vyprávění. Také se dověděl, kde Pat bydlí. Jeho starší bratr, Noel Nucky, totiž navštěvuje Jeana Lemaira, co bydlí naproti. Dělají spolu do výzkumu s cizokrajnými zvířaty. Tohle Patricii udivilo, neboť Jackie vždy říkala, že její brácha má někde v East Endu obchod s domácími mazlíčky. Zeptá se jí na to. Teď ale poslouchá, co Reb četla v jednom časopisu.

  „Psali, že není pravda, že se Janet – no ta zpěvačka, jak jsem ti minule říkala –“

  „Rebeco, tohle nás nezajímá!“ skočí jí do řeči Luck, „ne, ty chvíli počkej: Zeus se chce Patricie na něco zeptat.“

  „Pat, co děláš příští sobotu? Nemáš už žádný turnaj, že ne?“

  „V listopadu už ne, a abych jezdila hrát na Floridu nebo do Austrálie, na to nemám čas.“

  „Je otevřenej Burnwood?“

  „Měl by být. Proč se ptáš?“

  „Lee mi pořád říkal, jak jsi dobrá. Mohla bys nám to ukázat.“

  „Komu? – Tobě a Wolseymu?“

  „Wolseymu ne, ale třeba mně, a tady Luckovi a Reb.“

  „Já nevím; možná odpoledne, třeba ve dvě? To jsem se tam chtěla stejně zastavit.“

  „Tak jo, přijdeme se mrknout – pak můžeme uspořádat menší oslavu.“

  „‚Oslavu‘? Jakou oslavu? Já v Burnwoodu nic slavit nechci.“

  „Tam ne, ale já mám ten den osmnácté narozeniny. Myslel jsem, že bychom to oslavili spolu. No, my čtyři. Odpoledne hodinku na golfu, potom můžeme jít k bráchovi. Má v Notting Hillu pronajatej byteček. Pokecáme, pustíme muziku, dáme taneček a tak. Do večera jste holky doma. Nemáte to daleko. Ty na Pelham, Reb do Chelsea.“

  „Já nevím, Reb… Ty bys šla?“

  „Určitě, já tě taky chci vidět na tom golfu. No a v Notting Hillu je to pěkný, tak proč ne?“

  „Dobře, Zeusi, ale jen my čtyři; v tom bytě budeme jenom my čtyři.“ 

  „Jasňačka, přece takový kočky nenecháme někomu jinýmu, že jo, Lucku?“ zubí se na svého spolužáka. Ten souhlasí. Obě jsou hezké. Zvlášť vysoká černovláska ho nadchla.

  Patricie nelhala. Tu sobotu už žádný turnaj nemá. Na Burnwood by ale stejně jela, i kdyby Zeus nenavrhl oslavu. Takhle to vezme po tréninku domů oklikou přes Notting Hill. Pozvání přijala kvůli Rebece, když viděla, jak moc se jí tam chce. A byť si to nechce přiznat, láká ji také představa strávit odpoledne s Luckem. Naproti tomu s oslavencem nechce mít nic společného. Mluvila už s Jackie. Ta jí potvrdila, že se u nich Noel Nucky párkrát ukázal. Skutečně s Jeanem podnikají a dost se poslední dobou vzmáhají. Tetě Lemairové se to nelíbí. Myslí si, že je Noel do něčeho namočený a Jeana stáhne s sebou. Jestli je Zeus stejný jako jeho bratr, ať si na něj dá pozor, varovala ji Jackie.

  Termín Zeusových narozenin se blíží a Pat připouští, že se na oslavu těší. Zjišťuje, že se jí podobné akce začínají líbit. Od prázdnin byla už na pěti – a všechny byly fajn. Na žádné ale nebyl nikdo z těch tří. Začíná stále víc přemýšlet o Luckovi. Je jí sympatický. Dá se s ním bavit o spoustě věcí. Trochu jí připomíná otce, jedinou autoritu, kterou uznává. A výběr místa? – Má to tam ráda, hlavně ty barevné domky. Uvnitř nikdy nebyla, tak snad teď.

  V sobotu pátého listopadu vyrazila do Burnwoodu. Kamarádi už čekají na parkovišti před areálem.

  „Ahoj lidi, momentíček, jenom se skočím převléct!“ křikne na ně Pat a zmizí v budově. Tam v liduprázdné klubovně narazí na Franka, líbajícího se s nějakou ženou. Chce se otočit, ale už je pozdě. Všimli si jí.

  „Patricie, co tu děláš? Nečekal jsem tě tady,“ ozve se překvapený trenér.

  „Promiň, Franku, opravdu promiň – nechtěla jsem… Promiňte, paní.“

  „Ne, ty promiň; my jsme skončili lekci a nějak jsme se zapovídali po cestě ke mně.“

  „Ne, ne, nic se neděje. Na mě venku čekají spolužáci; chtěli vidět něco z golfu, pár úderů a tak.“

  „Jasně, Pat, já už taky – teda my jdeme ke mně do kanceláře. Musíme si domluvit další termín.“

  „Jo, Franku, jděte, je to tvoje práce,“ vykoktá ze sebe naštvaná Patricie a utíká do šatny.

  Je jí jasné, kde ti dva skončí – u něj v kanclu, i když „kancl“ není přesné slovo. Lidé odtud tomu říkají jinak: „kutloch“, „kamrlík“, „poslední jamka“, „pavilon lásky“ nebo „azyl pro nadržený paničky“. Tahle ženská je jednou z nich. Vždyť je nejmíň o deset let starší než on. Ale co, je to jeho problém, řekne si a vyběhne ven.

  „Haló, vy tam! No tak, Reb, pojďte sem, sem na odpaliště!“ křičí na ně. Trojice postávající na sto metrů vzdáleném parkovišti se pohne. Za chvilku jsou u ní.

  „Patricie, ty jsi nějak nasupená – děje se něco?“

  „Ale nic, Reb, jsem v pohodě. Zeusi, co chceš vidět? Začneme s odpaly? Tak jo.“

  Vezme do ruky driver, největší golfovou hůl, a rozmáchne se. Její tělo se nepřirozeně zkroutí. Pak se jako pružina vymrští a napnutými pažemi rychlým švihem napálí bílý míček. Ten letí někam ke dvěma stům padesáti metrům a ještě se dalších třicet kutálí. Celé to byl mžik. Otočí se k užaslým spolužákům.

  „Co na mě tak civíte, jako bych byla mimozemšťan? Dáme to ještě jednou, tak se dívejte – bude to naposled.“

  Vše se do puntíku opakuje.

  „Pat, to je vono! Ukaž jim, co tady umíme!“ vyřvává správce areálu, který v ruce svírá plechovku od piva. Dobře naladěný muž hlasitý výstup k potěše trojice několikrát zopakuje. Nadšené výkřiky vytáhnou Franka z kanceláře. Pozoruje svou žačku. Už to není ta vyhublá holčička z fotky, kdy jí prvně zvěčnili v golfovém magazínu. Teď tu stojí vysoká, krásná, ladně tvarovaná golfistka, která do toho umí pořádně praštit.

  Pat bere postupně do ruky další hole: dřeva, železa, wedge. Délky se postupně zkracují, byť pro normálního smrtelníka jsou i tak nedosažitelné. Všechny rány letí stejným směrem. Kdyby je někdo spojil, šlo by o přímku malinko směřující doleva.

  „Teda, Pat, tohle jsem ještě nikde neviděl! Wolsey nekecal – máš robotickou ruku,“ volá nadšený Zeus.

  „Pat, jsi úžasná! Já golfu nerozumím, ale tohle je něco. Kdybych to neviděla na vlastní oči, tak tomu nevěřím, fakt. Taková mladá holka, a takový rány,“ obejme ji rozesmátá Rebeca.

  „Patricie, říkám si, jestli bys to neměla zkusit jako profesionálka – no vážně. Jenom se mi zdá, že jsi naštvaná… To na nás?“

  „Ale ne, Lucku, na vás ne – už je to dobrý. Vlastně mě to uklidnilo,“ podívá se ke klubovně, kde stojí Frank.

  Ten si znovu uvědomí, jaká je škoda, že toho chce nechat. Kdyby si to rozmyslela, z fleku by odmítl domluvenou Ameriku.

  „Co, Franku? – To je golfistka! Pořád říkám: Největší talent, jaký jsme tu měli. A taky se z ní stala pořádná kočka, že jo? Doufám, že tu do kutlochu nedostaneš. To by musela bejt pěkně blbá, aby ti tam vlezla, a kdyby se starej Gregor dověděl, že máš na ni choutky, tak ti rozláme všechny kosti, co máš v tom svým hříšným těle,“ provokuje přiopilý správce.

  „Drž hubu, dědku!“ odsekne Frank. Poprvé se na Pat dívá očima muže, a ne trenéra. Správce má pravdu: Je nádherná. Pak se otočí a běží do kanceláře za svou klientkou.

  „Pat, ještě tu fintu, co o ní básnil Lee, prosím!“

  Patricie si připadá jako v cirkuse – ale proč jim nevyhovět? Tuhle dovednost stejně nemůže lidem na turnajích předvádět. Dojde k vlajce. Vezme ji a podá Luckovi, který stojí nejblíž. Pak odkrokuje asi čtyři metry a položí míček na green. Postaví se zády k jamce. Rozhlédne se kolem sebe. Je slyšet hluboký nádech. Chvilka absolutního soustředění. Balonek je víc u levé nohy. Lehce do něj ťukne a míček skončí v jamce. Spolužáci se po sobě nevěřícně podívají.

  „Bravo, Pat, jsi nejlepší hráčka v Anglii! Kam se na tebe všechny hrabou!“ huláká správce. Jeho slova se rozléhají v prázdném areálu do všech stran. V předtuše dalšího zázraku si otevře sedmé pivo.

  „Ještě přídavek?“ optá se zkoprnělých kamarádů. Ti souhlasí.

  „Dobře, ale pak s tím tyátrem končíme.“

  Udělá další čtyři kroky. Teď je tak sedm metrů od jamky. Vše se opakuje: položení míčku, uvolněný postoj, nádech, krátké soustředění. Ještě mrkne ke klubovně. Dědek se zrovna napil z plechovky. Spatří i Frankovu tvář za oknem kanceláře. Lehký úder doprovodil dutý zvuk. Míček běží po trávě, aby zmizel v jamce. Krátké mrtvolné ticho přeruší jásot a bouchnutí čehosi o zem.

  „Pat, to není možný! To fakt není možný!“ ječí konsternovaný Zeus.

  „Ale je, mladý pane – je to možný. Vždyť jste to viděl na vlastní oči!“ volá poskakující dědek, který v okamžiku, kdy byl míček pohlcen, radostí dupnul na plnou plechovkou, která se rozplácla o žulový obrubník.

  „Patricie, řekni mi, že to nejsou žádná kouzla, že to děláš sama, že to, co jsem dneska zažila, je pravda…,“ šeptá jí do ucha Rebeca.

  „Je to pravda, Reb; ale sama si někdy říkám, proč je to tak…, proč zrovna já hraju dobře golf,“ odpoví, když zahlédne Franka, jak v kanceláři zatahuje roletu.

  Za hodinu zastaví ve čtvrti Notting Hill taxík se čtyřmi mladými lidmi. Jdou do modrého domu, v jehož přízemí je čajovna. Do jejích dveří nevstoupí, proběhnou těmi vedle.

  „Bráchův byt je ve druhém patře,“ prohodí Zeus.

(pokračování za týden)