A něžně plácl vařečkou svou milou přes její macatou zadnici

A vy byste udělali to samé, kdybyste měli na place takovou kuchařinku a takové zahraniční strávníky, kteří navštívili náš hotel. Pak oželíte i vypáčené dveře, které má na svědomí jeden urostlý naháč

Kapitola druhá - pokračování 

Slávinkovo osudové faux paux  

(Sochy z písku 2.6.)

Je sobotní ráno a hotel se probouzí do dalšího krásného dne. Před chvílí se protáhla recepcí nevyspalá žena. Byla to Bree, společnice z Umbrelly. Ve dveřích se málem srazila s denním recepčním, který nastupoval do služby. Pánové ještě spí. Zažili bujarý večírek, který skončil před svítáním. Mohou si to dovolit. Na sobotní dopoledne mají naordinován odpočinek.

  V osm se na hotelovém schodišti objeví první angličtí hosté. Hned zamíří do útulné jídelny, kde na ně čeká bohatý výběr. Kuchař od Kocoura je profík. Ví, že chlapi byli na tahu, a proto připravil jídelníček ve stylu „hodně pestré a v hojném množství“.

  „Každý si u mě vybere, a když ne, tak je mu fakt blbě,“ prohodí ke své pomocnici. Ta horlivě přitaká a přitom s vervou krájí vše, co jí přijde pod ruku.

  „Nakonec to zblajznou komplet… Známe je, fešáky,“ uleví si tělnatá kuchařka.

  Měla pravdu. V deset to tady vypadalo jako u snědeného krámu. Nenajde se kousek chleba ani plátek sýra. Pečivo je také fuč. Po salámu, šunce a slanině se zaprášilo v devět. Sýrové, vaječné a rybí pomazánky zmizely první. Musely se dodělat topinky a párečky. Vyhládlé krky zkusily české buchty a smažené vdolky. Chutnaly tak, že se jim dělaly boule za ušima. Ovocné speciality zhltli na počkání. Někteří odvážlivci si poručili zmrzlinu. K tomu spousta čaje, mléka a bílé kávy. Jedna konvice za druhou. Angličané ukázali, proč je u nich snídaně tak oblíbená. A žádný alkohol, disciplinovaní tedy jsou. O tradičních vyprošťovácích či láku z okurek nepadlo ani slovo. Tenhle zvyk přenechají místním.

  Hojná účast potvrdila, že pánové něco vydrží. Pořádná bašta, a byli fit. Jako by se nechumelilo. Bohužel, našla se výjimka. Obětí lukulské snídaně se stal nejstarší z nich, profesor Reachmen. Co pozřel, šlo ven. Chudák stará, zažil v Praze totální očistu těla. Nabízený odvoz k lékaři však razantně odmítl.

  Ještě jeden host způsobil potíže: silák, který večer zamával se Slávinkou. Nechtěli ho budit, ale odbilo deset, a on nikde. Klepali na něj. Nic. Nahlédli do pokoje a našli netknutou postel. Na recepci o něm nevěděli. Kam se mohl podít? Začalo pátrání. Za čtvrt hodiny si uklízečka všimla vypáčených dveří v podkrovním pokoji, kde přespává personál. Nakoukla dovnitř a spatřila chrápajícího naháče.

  „Lidi, pojďte sem, rychle! To je určitě von – to je ten chlap!“ rozléhá se po celém schodišti.

  „Ano, to je náš Bobby,“ potvrdil totožnost svlečeného muže James Hamilton.

  Nejdřív ho nemohli vzbudit. Když nabyl vědomí, pochlubil se, co v noci vyváděl.

  „Nechtěl jsem bejt s Bree dole. Rušil bych kluky na patře. Jamesi, ta čarodějnice mi za to stála. Nevěříš? – Tak se podívej,“ stačí prohodit, než zmizí ve sprše. Záda plná škrábanců potvrdila, že nelhal.

  Zásoby byly doplněny a kuchyň zase vaří. Po hojné snídani se bude podávat lehčí lunch. Tak jsou na to v Anglii zvyklí. Urostlý Bobby ještě jednou ukáže kamarádům záda, pak to vezme rovnou do jídelny. Bývalý ragbista hravě dohoní, co ráno zanedbal. Čtyři porce je hodně, ale chutnalo mu všechno. Kuchař se tetelí blahem.

  „Holka zlatá, přesně jaks to říkala: zblajzli všecičko! A ten obr na konec? – To byla paráda! Pro tyhle lidi tak rád vařím!“ Slabě si říhl a něžně plácl vařečkou svou milou přes její obrovskou zadnici.

  Pobyt se odvíjí přesně podle plánu. Proto v jedenáct může poslat hoteliérka SMS: Bene, klaplo to. Angličané za chvíli odjedou. Noc proběhla v obvyklých mezích. Těším se na další kšeft a užij si Slovinsko. Míla.

(pokračování za tři týdny)