"To" na fotce jsem já?

Taky máte dojem, že na všech fotkách vypadáte blbě? Nemyslím tím, že se sami sobě nelíbíte, ale že především na ní nejste vy, ale někdo, kdo vám na vteřinu ukradl kousek vašeho já.

Vy přece nejste tahle maska se zamhouřenýma očima a podivně sešklebenými ústy. Možná tak na okamžik opravdu vypadáte, ale vy to nejste.

Moje kamarádka má na tohle svou teorii: my holky, co nejsme prvoplánově krásný, ale máme skvělýho ducha, nemůžeme na žádný fotce vypadat tak úžasně, jaký doopravdy jsme. Která fotka zachytí naše charisma, naše dynamický já, naše kouzlo?

Jaké kouzlo v šedesáti ptáte se? No o to právě jde. Spousta lidí si myslí, že charisma rovná se vnější krása, ale to vůbec není pravda. Víte sami dobře, že je dost lidí, o kterých se říká, že jsou krásní, ale vy byste v jejich přítomnosti nechtěli být ani pět minut. Jistě, je taky pár těch, kteří nároky na krásu splňují a JEŠTĚ K TOMU jsou to úžasné bytosti s neuvěřitelným kouzlem osobnosti. Takový byl můj strejda Franta nebo moje kmotra Věra. (Někdy o nich něco napíšu.) Ale těch je opravdu žalostně málo.

A tak, až se zas sami sobě nebudete na nějaké fotce líbit, vzpomeňte si na teorii mé kamarádky. Třeba vám to dodá na sebevědomí. My (skoro) šedesátníci  -  a nejen my - to potřebujeme.