Třecí plochy? Mlýnské kameny!

Zázraky se sice nedějí, ale co kdyby děly ty volební - do poslanecké Sněmovny - a některá ze současných navolených stran by získala ve volbách nadpoloviční většinu a musela tak plnit vlastní předvolební sliby a hlavně dodržovat program, se kterým do voleb šla? Byla by schopna dostát svým závazkům?

To si snad nedovedou představit ani strany samotné, poněvadž představa takového zázraku je nejen nereálná, ale i nechtěná a tak se svým jednáním spoléhají spíš na to, že se zázraky nekonají. Spoléhají se na úpravy vlastních programů dle požadavků jejich koaličních partnerů a všeobecně tato vzájemná jednání ve věcech, kdy se jejich programy odlišují, nazývají třecími plochami. Třou se tak dlouho, až se z jejich jednotlivých programů  vytře něco, co je od původních slibů voličům na hony vzdálené, ale koaličním stranám velmi blízké a prospěšné. Mají se před voličem na co vymluvit.

Zatím jsou ve fázi vzájemných vyjednávání která již dnes naznačují, že celková koncepce vládní politiky bude hodně odlišná od programů stran, které do jednání vstupují. Zůstává záhadou jestli vůbec nějaký společný a přijatelný program -  hlavně pro voliče - může vzniknout, poněvadž vyjednávající strany začíná ovládat černobílé vidění. To je v pořádku, ve vztahu ke jejím voličům, ale rozhodně nevede k nějakému sbližování, spíš k návratu vzájemného předvolebního politického odstupu. Takže, pokud budou chtít vládnout, musí se na celou věc dívat barevněji. A co volič?

Ten to musí pochopit. Kdyby se stal volební zázrak, bylo by vše, co jeho vítězná strana slibovala. Ale dost dobře by musel chvíli počkat na další zázrak – naplnění těchto slibů. Zázraky se nedějí a uvidíme, jaká bude realita. V každém případě již dnes vidíme, čeho se asi dočkáme.

Politické strany se sice třou, ale pro občany - bez ohledu koho volili - se stávají mlýnskými kameny, mezi které byli těmito stranami hozeni.