Občan Petr Nečas.

Velmi podivným způsobem vypovídá o své nedávné činnost v politice, ve které aktivně a na velmi významných místech působil dvacet roků. Snaží se, jako občan, politicky vysvětlit jak se v ní pohyboval až do vítězného pádu. Pádu, kterému předcházela jedna velmi zajímavá skutečnost. Dělal ze svého okolí loutky, které mu měly sloužit na postupu za slávou až se stalo to, co vůbec nečekal. Někdo si udělal loutku z něho samotného.

Snaží se mluvit a tím vymluvit hořkou pravdu svého konání, které dalo všemu tečku a jemu politický konec. Problémy s Janou Nagyovou, které se pochopitelně snaží velmi podivným způsobem navést na vedlejší kolej, jsou z hlediska jeho politického působení opravdu druhořadé, ale co rozhodně druhořadé není je způsob, jakým se snaží ospravedlnit amnestii, kterou kontrasignoval. Tvrdí, že byla politickým průšvihem, který poškodil jeho i ODS a současně zdůrazňuje že nemohl jednat jinak a každý na jeho místě by musel udělat totéž. Podtrženo a sečteno to znamená ve svých důsledcích, že premiér se v případě takového aktu stává loutkou s povinností podepsat cokoliv loutkoherci, který ho ovládá? Kdopak jím je a kolika záležitostí, o kterých nevíme, se takové hraní týká? Dá se nyní vůbec občanu Nečasovi věřit jeho odůvodnění?

Asi těžko, když jako aktivní politik a premiér dával dohromady hlasy pro balíčky a církevní restituce. V tomto případě se ukázal jako zdatný loutkoherec, ovládající dokonce i loutky politických nebožtíků. Zde měl velkou smůlu. Byl hodně viditelný oproti tomu, kdo vidět a dokonce ani slyšet není. Ten, který tahal v případě amnestie za provázky s jeho loutkou. Jak se postupně ukázalo způsobem, na který Petr Nečas ve svých funkcích dojel. Z jeho politických výstupů nebylo s přibývajícím časem zřejmé zda mluví jako premiér, nebo jako loutka, kterou ovládá jeho okolí. 

Možná, jak sám uvádí, zjistí s odstupem času skutečnou pravdu o lidech svého bývalého politického okolí. Občan Česka mezitím zjišťuje také velmi podivnou pravdu. Pravdu ohledně vysvětlení kšeftu s podpisy mezi ním a Václavem Klausem když tvrdí, že žádná výměna nebyla a že se o souvislosti mezi konsolidačním balíčkem a amnestií nikdy s prezidentem Klausem nebavili. Mluví dokonce o  politickém průšvihu, kdy byla. celá země naštvaná. Jenže na koho? Na Václava Klause který mohl, nebo na jeho samotného, který musel? Trochu podivné.

Možná se po čase přesvědčí na vlastní kůži, co znamená a je manipulace s občanem. Z jeho úst po tolika letech je totiž najednou slyšet poněkud neobvyklá formulace. Bude se živit poctivou zdaněnou prací. Tím upřesnil svoji dvacet let trvající obživu – a ne malou – v politice a kterou nepřímo označil, jako občan Petr Nečas, za nepoctivou?