Stávkující horníci a těžkooděnci.

Jedni ve stávce kvůli obavám propouštění z práce, druzí v práci o kterou – pokud vše půjde tak jak doposud - se i v budoucnosti obávat nemusejí. Spíš naopak. Práce jim bude přibývat.

Ekonomické problémy se projevují všude, nadzemí to trápí hodně dlouho. Nyní se nepříjemně dotklo i podzemí – horníků. Stávkují, ale jako by dvacet roků z dolů nevylezli a nevěděli, co se děje na povrchu. Ale možná věděli, pouze se jich to netýkalo. Řídili se zřejmě podle známého přísloví  „nehas, co tě nepálí“. Nepálilo, nehasili, začalo pálit začínají hasit. Hasit dost zajímavým způsobem.

Snaží se myšlenkově vrátit současnou dobu do doby před rokem 1989 – doby všelidového vlastnictví. To, když se ohánějí tvrzením, že nějaká budova OKD je jejich, protože si ji zaplatili z „vlastních daní ”. Možná budou teorii vlastnictví něčeho, zaplaceného z jejich vlastních daní, uplatňovat v daleko větším rozsahu a rozhodně nezůstanou jen u budovy, která je s ohledem na celkové majetky absolutním nicem. Pravděpodobně zapomněli, že všelidové vlastnictví, na které „daně“ šly, skončilo kupónovou privatizací. Každý občan, pokud měl zájem, si za tisícovku svůj podíl na tomto vlastnictví mohl vyzvednout a bohatnout. Dá se úspěšně pochybovat, že právě oni by tak neučinili.

Tady je záhadou jak nejen oni, ale i ostatní občané Česka, si další vývoj představovali. Asi ve velmi růžových barvách a snad i v očekávání, že bude kupónová privatizace na pokračování opačným způsobem. Tentokrát soukromého majetku, který byl mistrným způsobem vytvořen právě na základě převedení všelidového vlastnictví do rukou soukromníků, zpět do rukou občanů? A teorie, že si něco zaplatili z vlastních daní a na základě toho chtějí upravovat vlastnické poměry k majetku?

Tomu přece nemohu sami věřit. Vybudované a zprivatizované majetky, v takovém rozsahu, by v žádném případě z vlastních daní nikdy nevybudovali. A pokud se týká rozvoje Ostravska, jeho těžkého průmyslu a budování občanského zázemí ve velkém, dokonce i měst, na to se skládala celá republika. Budovalo se z úplně jiné finanční kapsy. Té se v minulém režimu říkalo nadhodnota, v dnešním zisk. Rozdíl je pouze v tom, že tato nadhodnota v rámci celé republiky byla zpětně vracena do rozvoje oblasti a nejen hornictví, než si na sebe vydělalo. Nynější zisk se od jakéhokoliv rozvoje odklání na bankovní konta vlastníků majetků, které logicky republika nezajímá. Vlastníkům, kterým bylo požehnáno nástupem tržního mechanismu. Nástupem, kterému jsme od radosti zvonili klíčky. A nějaké nynější domáhání práv?

Zcela zbytečné, když jsme si je sami pošlapali. Kdo donutí soukromníka ke snížení zisku jen proto, aby zabezpečil práci pro lidi? A nejenom v hornictví. Nikdo. Co pomůže nějaké stávkování, které nic nevyřeší? Nebo snad někdo chce vyvolat nálady, jejichž výsledkem bylo období po roku 1948? To by bylo poněkud podivné, když jsme si stav, jaký máme, sami a dobrovolně zvolili a nyní proti němu volíme násilí.