Recepty stranických mistrů.

Do našeho školství se valí jedna hloupost za druhou. S návrhem té nejnovější přichází ČSSD, v podobě nového druhu zkoušek u vyučených. Zkoušek mistrovských, po jejichž absolvování získají osvědčení mistr svého řemesla, s možností jejich dalšího studia. Studia, které z nich udělá všechno možné, jen ne mistry řemesla. Proč by dělali řemeslo s vysokoškolským vzděláním, když jim studium půjde?

To ale možná naši mistři politického řemesla nedomysleli. K čemu bude mistr řemesla, když řemeslo – a celkem logicky – pokud mu to v dalším studiu půjde, nebude vykonávat? Bude vychovávat další mistry do pomyslného šuplíku řemeslníků?

Nepřicházejí s žádnou novinkou. Mistrovské zkoušky existovaly, ovšem hlavním kritériem pro úspěšnost jejího zvládnutí byly nejenom teoretické znalosti zkoušeného, ale především řemeslné umění. Rozhodně se jim stal málokdo po dvouleté praxi. Kdo řemeslo dělal a vydržel u něho, se musí jen pousmát, že političtí řemeslníci ČSSD chtějí udělat mistra řemesla po dvou až tří letech praxe. Navíc, když možnost dalšího studia je u nás celkem bezproblémová a školy se spíš předhánějí v podbízivosti vůči potencionálním studentům.

V současnosti u nás máme učební obory s maturitou a výsledek? Ani zdatný řemeslník a v mnoha případech ani zdatný student. Tento typ vzdělávání by se zrušil, nebo zůstával souběžně s nově navrhovaným? Potom by vznikl řádný vzdělávací guláš, jehož výsledkem by byl větší počet zájemců o další studium, než počet skutečných řemeslníků. A nějaká prestiž, že je někdo mistrem s papírem?

Pokud se týká kvality vykonávané práce, může být normální řemeslník daleko kvalitnější, než mistr řemesla s dvouletou praxí. Takže jde jen o slovíčkaření, nemající s praktickým výkonem řemesla nic společného. Zákazníkovi je úplně jedno, kdo mu práce dělá, jestli mistr zedník, nebo zedník. Možná ale, že za práci mistra zedníka by platil víc, než za jen zedníka, který ji udělá mnohdy kvalitněji již jen z toho důvodu, že se věnuje svému zdokonalování v praxi. Bylo by zajímavé domyslet, zda náš mistr svého řemesla - po dvouleté praxi a studiu na technice - vůbec dokáže řemeslo dělat a ne jen o něm mluvit a nedej Bože ho vyučovat. Co by učil prakticky? To, co za dobu studia zapomněl? 

Návrh stranických mistrů ČSSD je poněkud na vodě. Ano, dříve něco podobného existovalo, ale doba pokročila a některé učební obory, v rámci rychlokvašných rekvalifikací, i zanikly. Stačil jeden dvouměsíční kurz a odborník byl na světě.

A že potřebujeme zajistit větší provázanosti systému, aby vyučení nezůstávali ve slepé uličce a měli možnost se posunout dál, jak tvrdí odborníci? Ale kam? Dál od řemesla, které – když se posunou dál – nebudou vykonávat? Vždyť oni se mohou posunout i bez honosného titulu mistr svého řemesla. Školy stále neomezeně berou a začínají trpět nedostatkem žáků. Stejně tak, jako společnost bude postrádat dobré řemeslníky.

Dobrý řemeslník se nepotřebuje vnucovat glejtem, že je nějakým mistrem. Mistra z něho dělá vykonaná práce. Oslovení mistře, ze strany zákazníků, je pro něho tím nejvyšším oceněním, že svoje řemeslo mistrně ovládá. To žádné zkoušky nenahradí, na to se musí nadřít.

Co nám tedy předkládají političtí řemeslníci, jako předvolební nabídku? Praktiky, které do této doby vůbec nepasují a rozhodně počet řemeslníků nezvýší? A pokud jsme již u těch mistrů politiků. Jestlipak oni sami vůbec vědí, jaké mají původní povolání a hlavně jestli by ho byli schopni vykonávat? Možná by tak těžce vzpomínali, jako budoucí vystudování mistři svého řemesla na své řemeslo a které by nikdo mistry nenazval. Jednoduše proto, že nikdo z nich řemeslo pořádně nedělal.