Politická nabubřelost Bohuslava Sobotky.

Komunální a vládní politika, v představách našich politiků, může být cela odlišná. Polední vývoj ovšem ukázal, že tomu tak nebude a možná se dočkáme opaku. Není přece možné, aby denně uplatňovaná komunální politika se odlišovala od té vládní. Jedna politická sebejistota trojkoalice na vládní úrovni skončila krachem, druhou koalici si někdo uměle vytváří, aniž to musí být pravda.

Podobně jako Miroslava Němcová porcovala s velkou sebejistotu vládu do jednotlivých resortů a jejich obsazení na základě stojedničkové jistoty, začíná Bohuslav Sobotka porcovat zřejmě s velmi podobnou sebejistotou, s kým bude a nebude po volbách spolupracovat. Kde bere tu jistotu ve vítězství ČSSD ve volbách a jak si představuje podporu od stran, které ihned po dosažení jeho mocenského cíle odhodí do odpadků, které dopředu avizuje?

Chová se velmi podivně, dokonce až tak, že přestal respektovat názor uvnitř ČSSD na podporu Rusnokovy vlády. Otočil a musel. Důvod zcela jednoduchý. Jeho rival Michal Hašek mu pohrozil komunálními politiky, kteří jakoby pro Sobotku byli luftem. Nebyli, luftem se stal on. Otočil a začíná se podivně točit nanovo.

Asi nepochopil Miloše Zemana a jeho záměr posílení vlivu komunální politiky, kterou již současná vláda započala na krajské úrovni, což ve svém principu znamená přiblížení k politice vládní a v nastoupeném trendu by se mělo pokračovat. Velký vliv měl Michal Hašek a tím se dostal do pozice neformálního vůdce ČSSD. A jak reagoval Sobotka? Během jednoho týdne několikrát otočil a Miloš Zeman ho dostal tam kam chtěl. Nejenom ohledně hlasování, ale možná po parlamentních volbách, které nás očekávají. To když prohlásil, že v příštích volbách jmenuje předsedou vlády představitele vítězné strany.

Pravděpodobně ČSSD bude skutečně vítěznou stranou, ale možná prohraje její, dnes až příliš sebevědomý  předseda, který dopředu porcuje něco, co ještě neulovil. Podobně, jak to dělala Miroslava Němcová.

Ani jeden z nich si neuvědomuje, že vládní a komunální politika a názory občanů musí být v souladu a ne v rozporu. Život občana ovlivňuje hlavně politika komunální, kterou ta vládní a korupční ve velkém likvidovala. Občan by měl až na prvním místě volit ty, kteří soulad zajistí.

Není přece možné, aby se na vládní úrovni řeklo ne společnému vládnutí, jakýchkoliv řádně zvolených stran jen proto, že si nepasují, a na druhé straně na komunální úrovni ano, protože nic jiného nezbývá? Jak je politika provázaná ke spokojenosti voličů? Nabubřelostí politiků, jako v případě Bohuslava Sobotky?