Léčivé dotazníky.

Pijete, kouříte a jíte s nadmírou? Nedělejte si starosti, stav napravíme. Stačí k tomu málo. Jen krátký pohovor a následné vyplnění dotazníků. Vše ostatní zařídíme.

Tak nějak, dle přání a názoru ministerstva zdravotnictví, by mohly být v budoucnu vedeny hovory praktických lékařů se svými klienty, které z těchto nešvarů podezírají. Jde přece o zdraví, jehož udržování je z pohledu státu stále více nákladné a finančně neudržitelné. Ale čeho se takovým zjišťováním dosáhne?

Každý praktický lékař o svém klientovi dlouhodobě ví, odkud vítr vane při jeho zdravotních problémech. Navíc při zcela zjevných, způsobených nadměrným požíváním alkoholu, který by měl být zařazen z hlediska sledování jako první. Že by to dodatečně dořešil krátký pohovor s klientem nezdravě se chovajícím, stvrzený vyplněným dotazníkem? To by musel být skutečně pravdivý a oboustranně podepsaný lékařem, tak i klientem aby mohl být i jednoznačně vypovídajícím.

O tom se dá úspěšně pochybovat. Stejně tak, jako o dalším osudu tohoto testování v podobě takto přichyceného klienta a jeho odesláním ke specialistovi, zabývajícímu se léčbou závislosti na alkoholu. Jaké by to bylo odeslání, když zjišťování je v současnosti pouhým přáním ministerstva zdravotnictví? Nebo je další krok směrován ne na přání, ale povinnost léčení, jež se může stát  podmínkou pro léčení nemající s alkoholem nic společného?

Pokud se vezme v úvahu stále se lékařsky snižující hranice mezi normální konzumací alkoholu a hranice posuzování závislosti na alkoholu, tak z tohoto hlediska je snad alkoholik každý občan Česka. Do průměru na hlavu, včetně dětské, nám někteří vydatně pomáhají a dokonce se velmi snaží i naše čiperné děti. O tom se ví, ale kdo si tenhle nešvar přizná, jak si přeje resort zdravotnictví? Ukáže někdo na sebe prstem? To by snad ani nebyl normální stejně tak, jako není normální přání testování.

Dovedu si živě představit, kdyby se součástí celostátního statistického sčítání lidu objevila kolonka s dotazníkem, který by měl v současnosti vyplnit lékař se svým klientem. Kdo by napsal pravdu, i když by - pod hrozbou pokuty - měl? Nikdo. Kdo jí napíše svému praktickému lékaři? Také nikdo. On ten lékař, pokud se nemusí hloupě vyptávat na to co ví, se snad ani vyptávat nebude. Ztráta času nikam vedoucí, dokonce ani klienta na léčení.

Začíná to přáním u alkoholu, může pokračovat u kouření a následně obezitou. Vše může skončit povinností, podmíněnou léčbou takto testovaných. Možná by nebylo na škodu vytvořit kompletní dotazník, který bude mít vypovídací schopnost o všem, co škodí klientovi. Určitě by bylo vhodné jeho rozšíření o kategorii používání omamných látek. Když se z praktických lékařů mají stát nechtění spisovatelé, tak se vším všudy. 

Tak by se vytvořil kompletní obrázek o tom, jakým způsobem nám unikají ze zdravotnictví peníze a hlavně ke komu. Velmi praktická využitelnost dotazníků by ovšem mohla být ještě někde jinde. U ministerstva práce a sociálních věcí, kam by se mohly dávat na vědomí. To kvůli přiznaným dávkám a jejich praktickém využití. Tam by léčivé účinky, takto vyplněných dotazníků, mohly být nejúčinnější. A jsme na začátku. Řekne někdo z testovaných u spisujícího lékaře pravdu? Snad jen skutečně nemocný. Duševně.