O tom co koronavirus dal a vzal

Na koronavirus si vlastně nemůžu stěžovat.  Nemám komu. Po více než  ročním soužití s koronovirem jsem si udělala malou bilanci. Co mi  dal a vzal?

Co mi vzal je jasné.  Každý z nás zažil  za ten rok nějaké ztráty.  Neznám nikoho, koho by se ta situace nedotkla.  Mnozí přišli o někoho ze svých blízkých nebo známých,  o  práci, o čas s nejbližšími  nebo o kousek svobody.

Televizní zpravodajství  i noviny  mi  v té době splynuly v jedno: koronavirus,  depresivní zprávy,  další depresivní zprávy a na konec reportáž o zvířátkách a sport.  Být výrobce antidepresiv, tak si mnu ruce.

Můj rok ale vypadal trochu jinak. Byl jako mince, co má rub i líc.  Tmavou i světlou stránku.  Nemůžu říct,  že by v mém světě koronavirus nebyl.  Ale  rozhodně ho tam nebylo tolik a takový, jak  mi to ukazovaly  sdělovací prostředky.  Můj svět s koronavirem  měl  i světlé stránky.

Jednou mě televizní zpravodajství tak rozčílilo, že jsem  si na stará kolena začala psát blog.  Ne na kolena, pochopitelně.  Do počítače.  Hlavně pro sebe. Povídání o pěším putování a o světě, který je ještě v pořádku.

Nejsem přehnaný optimista ani pesimista. Moje sklenka není ani poloplná ani poloprázdná. Je v ní přesně to, co v  ní má být.  Například příběhy.

První týdny koronavirových opatření  zavřely  do karantény  na chatě v lesích dvě mladé dámy.  Jedna z nich  pracovala na vysoké škole v Německu. Tady měla  staršího  tatínka, o kterého se potřebovala  starat.  Německem se proháněl koronavirus mnohem víc , než  tehdy u nás a my zavírali hranice. V poslední  chvíli před uzávěrou pro ni  na vlakové nádraží na hranicích přijela kamarádka. Na dva týdny karantény se obě nastěhovaly do chaty v lesích. Internet  i telefon tam téměř  nefungoval.  Venku sněžilo, musely se postarat o dříví i vodu. Přesto na to vzpomínají  jako na  jeden z nejhezčích zážitků v životě.  

Konec karantény oslavily nákupem v nedalekém městečku.  Místní cukrárna je vyhlášená, ale v té době tam nikdo nechodil.  Jedno  z děvčat se rozhodlo podpořit místní živnostníky,  zaplatila pořádnou část ze svého kapesného  a nechala si napsat  poukázku na budoucí nákup.  Poukázku  dala jako  dárek rodičům. Ta poukázka na budoucí nákup byla obrovská psychická vzpruha pro provozovatele cukrárny. Pochlubili se s tím na sociálních sítí a podobným způsobem  jsme začali i my ostatní podporovat drobné podnikatele ve svém okolí. Právě tak, jako jsme šili roušky pro každého, kdo to potřeboval.

On ten koronavirus  vůbec měl pozitivní vliv na naši zručnost.  Šití roušek bylo to nejmenší. Ta správná zábava začala, když jsme si vyzkoušeli kadeřnické a holičské řemeslo. Naše koupelna je od té doby obohacená o barvu na stropě.  Neptejte se mě, jak se tam dostala…

Pečení kváskového chleba doma mě naštěstí  minulo.  To už jsem si vyzkoušela dříve.  Navíc dcera to umí lépe. Ale  upekla jsem bezpočet  běžných chlebů, dortů i moučníků.  Hned první týden karantény jsem upekla buchty lehounké jako peříčko s povidlovo-rumovou náplní, koláče s rumovým přelivem, buchty s broskvovými povidly a rumem…  Vynechat pečení a zůstat u rumu by možná bylo jednodušší.  

Na kuchyni se u nás psal pořadník. Každý si chtěl něco vyzkoušet. Zvláště syn zvládl  skvěle  nejenom vaření, ale i pečení dortů, čokoládových suflé či máslových croissantů.     Jednu dobu jsem musela chodit běhat každý den, abych to vyběhala!  Také o  venčení psa se v době uzávěry   u nás sváděly boje a pes už stávkoval.

 První jarní omezení  mě určitě překvapila. Ale ještě nikdy jsem neměla tolik času na úklid na zahradě, v domě  i v  sobě.   

O rok později už jsem byla obohacena o mnohé zkušenosti, které bych jinak  neměla. Například jeden týden jsme v práci slintali a druhý týden se šťourali v nose.  To když jsme si dělali antigenní testy. Mezi tím střídavě kancelář a  home office. Kdy jindy bych to zažila?!

Letní cestování do zahraničí jsme si odpustili, ale o to víc jsme cestovali po Čechách.  Ještě nikdy jsem netrávila dovolenou s manželem na kolech doslova za humny – a bylo to skvělé!  Jako i v minulých letech jsem vyrazila na pěší pouť s kamarádkou – a potkávaly jsme mnohem víc lidí s batohy.  Určitě i to bylo pro nás obohacením.  Dokonce  se mnou naše  dospělé děti vyrazily na pěší putování  po horách a o rok později si to chtějí  zopakovat!  Za normálních okolností by byly dávno někde ve světě.

Ještě nikdy jsem neviděla tolik lidí sportovat a otužovat se.  Díky tomu jsem si v zimě mohla přečíst  u rybníka: „Děkujeme majitelům rybníka za vaši díru. S úctou – otužilci.“ Pak někdo dopsal: “Strčte si svoji díru někam. Bruslaři“. Kdy jindy bych to zažila?!

Bylo poučné poslouchat vánoční projev britské královny. Byl to projev o naději.  Bylo poučné srovnat to s vánočním projevem našich představitelů.

Bylo a je pro mne radostí sledovat, jak zejména  mezi mladší generací  roste vlna  občanské solidarity a iniciativy. Dobrovolníci,  například z řad Skautů,  chodili nakupovat starým lidem, pracovali v nemocnicích nebo dávali krev.  Tady jsou možná voliči  budoucích politiků, pro které  slovo morálka není neznámý pojem.

Bylo poučné sledovat výkony učitelů i studentů za časů online výuky.   Člověk by předpokládal,  že  studenti  budou  učení šidit. A ono nejenom studenti! Ukázalo se, kdo z učitelů se ještě ani po měsících online výuky neobtěžoval  zvládnou jednoduchý výukový program. Kdo  měsíce  zadával domácí úkoly, které ale neopravoval. Kdo si výuku zjednodušil na prosté kopírování materiálů. Kdo naopak zvládl  online výuku skvěle a nahrávky jeho  výuky stále slouží i dalším studentům.  Co takhle se zamyslet se nad rozdílným finančním ohodnocením za různé výkony?  Do  online výuky je vidět lépe, než kdykoliv předtím.

Mnohem méně těžké  bylo zjistit, kdo ze studentů při testech podvádí – na to stačilo prosté vyzkoušení.  U středoškoláků stejně  znalosti dříve a nebo později prověří maturita. Pokud snad doposud čekali oni, nebo jejich rodiče, že učitelé do studentů  nalijí informace,  bylo na čase se probudit a pracovat  samostatně. Stejně tak rodiče malých školáků – pokud se doposud o vzdělání dětí  nestarali, čekalo je překvapení. Vysokoškolákům  naopak přinesla  nová situace zdarma dostupné online materiály z knihoven nebo nahrávky přednášek.   V jednom případě i se zajímavým bonusem v podobě nahrávky toho, co si přednášející myslí o vedení fakulty, sekretářce i studentech.  Nahrávka obohatila sociální sítě o netušené informace i výrazy. S přednášejícím se fakulta rozloučila a překvapivě na něj nečekali  na Sorboně ani Oxfordu. Tady vidím jasný přínos online výuky!  

Někdy by si člověk měl dávat pozor na svá přání. Pokud jsme si přáli trávit se svými blízkými více času, splnilo se nám to až dost.  Rodiče na home office, s dětmi na online výuce, namačkaní v bytě, by o tom mohli vyprávět.  Ale kdy jindy by byli víc spolu?

Kdy jindy bychom zažili situaci, kdy se děti těší do školy a rodiče k volbám?!

Soucítím se staršími lidmi, kteří přišli o možnost cestovat nebo vidět vnoučata.   Je smutné je připravit o  tyhle radosti.  Kdy jindy jsme si ale všímali starších lidí tolik, jako v čase koronaviru? Třeba nás to v péči o naše starší blízké posune zase dál.

Ještě nikdy jsem nezažila tolik  „small  talks“ mezi lidmi. Snad  jen před lety v Anglii.  Ale u nás nikdy.  V obchodě u přepravky s pomeranči  se na mne přes roušku usmála očima paní a hlásila mi, ať si  dám pozor, že mezi pomeranči je jich spousta nahnilých a že jich  už  dost  dala stranou. A nebyla to prodavačka!  O chvíli dál se mnou zapřed hovor starší pán. A mezi námi pejskaři – tak často jsme se neviděli a nepopovídali do té doby nikdy!

Ostatně náš pes a kocour hlasují všemi packami za zachování online výuky i home office.  Ještě nikdy se nemohli válet doma tak dlouho!

Znám mnoho lidí, kteří využili koronavirového  bezčasí  k práci na sobě.  Jedí zdravěji, mají více pohybu, vymysleli nové projekty.  Znám studenta, který se naučil  dobře vařit a skvěle péct,  vykoval si nůž, vyřezal šachy a doučuje angličtinu.  Znám jiné, kteří uklidili své okolí nebo pracují jako dobrovolníci.  

Možná to není špatný návod- začít sám u sebe. Ostatně jedno čínské přísloví říká:“ Zajímavé časy na vás!“  Tak  vám přeji, ať jsou vaše časy nejenom zajímavé, ale  také čím dál lepší.