Úsměvem nikdy nic nezkazíme

Ráda se směji. Tedy až teď. Trvalo mi docela dlouho, než jsem si uvědomila, že je lepší pro mě i pro mé blízké nebo ještě lépe pro celý svět, když vyměním pláč nebo „v mém případě“ nevraživý pohled za úsměv. Cítím se mladší, i když to už „v mém případě“ ani více nejde, ale hlavně jsem schopna úsměvy a energie z něho tryskající předávat dál a to je pro mě nádherný dar.

Člověk dobře naladěný, i když si všude s sebou nese hlavu plnou zákeřných myšlenek a problémů, je už svým úsměvem chráněn proti vnějším škodlivým vlivům. Což je perfektní! Totiž takto můžeme lehce odrážet útoky zvenčí a věnovat se jen těm, které přicházejí zevnitř. A že jich není málo.

Úsměv otevírá dveře, úsměv přináší nová přátelství a okamžiky, kdy se dva či více lidí přitáhnou a zažijí spolu hezkou chvíli, kterou si svým úsměvem a prožitím zdokumentují ve svých srdcích.

Nejkrásnějším úsměvem je ale úsměv pocházející z očí. Tento cit putuje postupně po srdečních centrech a neulpí pouze jen na ústech. Jedná se o trvalý citový efekt, i když je jeho majitel/ka zraněn/a, a to proto, že člověk smějící se očima je člověk, který nemyslí jen na sebe a dokáže být na tomto světě pro všechny potřebné a milující.

A co vy? Kouká vám z očí smích?