Kopeckého bouře a klid v harmonickém napětí spočívají

Výstavní projekt Vladimíra Kopeckého, osobitého skláře, připravilo Muzeum Kampa jako svoji letní inscenaci nad Vltavou. Bouře a klid představuje tvůrce jako umělce pohybujícího se mezi dvěma médii – malbou a sklem. Ve výrazovém napětí nejsou jen tyto velmi odlišné techniky, ale i samotné zpracování obrazů, kdy expresivní barevnost přechází v přísnou až destruktivně strohou geometrii. Štětec střídá sklářskou píšťalu a s osobitou umělcovou „rozervaností“ se střetávají ve vymezeném prostoru dvou muzejních pater a jednoho mezipodlaží. Vzdušnost muzea tuto vznětlivou dynamiku přibrzďuje a nechává ji pohrát si s prostorem a energií, která ke Kampě neodmyslitelně patří.

Projekt se zaměřuje převážně na malbu, ale připomenuta je i jeho prostorová sklářská tvorba atakovaná barevnými expresivními tahy. Výstava je rozdělena do svou zásadních tvůrčích období. První od konce 60. let po první polovinu následující desetiletí zaznamenává rozsáhlé geometrické mozaiky, například úžasná struktura Želivky, čističky vod, sedne do muzejního prostoru jako „zadek na mísu“….jako ulitá a přirozeně srostla s výstavním prostorem. Druhé malířské období od 90.let dodnes ukazuje sérii abstraktních obrazů, jež si pohrávají s odstředivými emocemi – radost, tryzna, štěstí…jejich spontánní gestická suverenita vibruje celým patrem a vytváří vztahové silové pole, na němž se odehrávají různé životní osudy. Divoké bouřlivé obrazy náhle střídají klidné estetické konstrukce neboli serigrafie. Připomenuty jsou také prostřednictvím fotografií umělcovy architektonické realizace, které živelný proud emocí ukončují a vrací diváka zpět do reality.