Kampa zavzpomínala na křehce silnou Adrienu

Pro Adrienu Šimotovou, výraznou osobnost generace šedesátých let a průkopnici informelu, a nejen pro ni in memoriam proběhla vzpomínkově ladná výstava komorních prací ze sbírky Medy a Jana Mládkových na Kampě. Křehká a silná žena zároveň připoutala pozornost svým niterně čistým zpracováním grafických tisků anebo velkoformátových mnohovrstevnatých průřezů papíry. Žena předurčena svým osudem k hlavnímu nosnému tématu smrti, které ji stále obklopovalo v jejím bolestném, ale i přese všechno utrpení šťastném a velmi bohatém životě. 

Adriena Šimotová už od dětství tíhla díky vlivu její francouzské babičky k poetismu, symbolismu a ladnosti. Grafické hlubotisky působení v jejím provedení duchovně, s určitým šarmantním nadhledem.

 Expozice Pavla Brunclíka v levém křídle Sovových mlýnů jemně odhalila ve třech sekcích Adrienino dílo. Nikterak okázale nebo vznešeně, ale jen s intimní pokorou a s introvertním pohledem samotného kurátora výstavy. Vše skryté v papírech či plátnech se lehce vynořuje na povrch a prostupuje zdmi Sovových mlýnů. Portrét Adrieny od Václava Boštíka přitahuje pozornost hned v úvodu a provází celou expozicí až k jejímu konci, kde se letmo zastavuje a odpočívá u filmového životopisného dokumentu z roku 2002. Černobílá verze se prolíná hlubotiskovou barevností a Vyprázdněná hlava při prvních krocích prostorem připomíná, že ani zde není nutné sytit mozek, ten se přesouvá do pozadí a věnuje prostor pro cit a porozumění. Mohutný bílý anděl zavěšený na stěně symbolizuje čistou pokoru a naději, že i v těžkosti bytí je síla a dar tvořivosti.