Proboha a toho si chceš vzít?
Bylo mi třiadvacet a nemohla jsem se dočkat, až konečně ukážu svého vyvoleného mámě. Připadala jsem si proti své starší sestře méněcenná. Zatímco ona chodila představovat své chlapce domů průměrně v intervalu jednoho měsíce, Petr byl první muž, který souhlasil se „vstupem“ do naší bláznivé rodiny. Do té doby to každá moje láska odmítla buď z důvodu „víš, to už je pak moc navážno“ nebo „na prstě už mě tlačí jeden prstýnek“, za což se dneska docela stydím a majitelkám druhého prstýnku se tímto dodatečně velmi omlouvám. Každopádně Petr nebyl držitelem žádného kroužku a v mých očích byl hrdina.
Hlavně udělat dojem! Dost jsem se bála , aby nedošlo k podobné situaci, jako když sestra představovala svoji definitivní verzi, totiž budoucího manžela. Máma tehdy nehnula brvou a oznámila, že odmítá připravovat další zbytečné pohoštění. Ať laskavě přivede domů jen toho, s kým to myslí vážně. O to větší překvapení pro ní bylo, když se večer rozrazily dveře, v nich stála sestra se svým protějškem a s úsměvem od ucha k uchu oznámila, že to je on. Ten, s kým to myslí vážně. Moje matka v podřepu, ládující pračku, jen pootočila hlavu a spustila svůj monolog.
„Dobrý den, mladý muži, asi jste pochopil, že jsem matka, a tak vás musím varovat, protože je dost dobře možné, že nejste poslední, kdo stojí u nás v předsíni po boku mé dcery. No co s váma? Kafe asi nepijete, pivo nemáme a večeři vám nedáme.“
Prostě trapas jako trám. Nicméně ten chlapec byl opravdu tím posledním a je jím už sedmnáct let. Nepřekazila to ani babička, které se pro Mirunku nezdál dost dobrý.
„Taková hezká holka, vždyť ta by si mohla vybírat!“ opakovala tehdy pořád dokola.
„Babi, tak jí nech bejt, vždyť oni se mají rádi,“ bránila jsem ji.
„Ty mlč, ty jsi úplně jinej případ, ty holt budeš muset počkat na toho, kdo si o tebe řekne!“ zněl její krutý ortel, jenž mi odstartoval docela krušné roky.
Pubertu jsem přežila, vyloupla se z toho „jiného případu“ a o nápadníky nakonec neměla nouzi. Takže představit toho nejdokonalejšího se nezdálo být tak hrozné. Teď jim všem ukážu.
S mámou to proběhlo docela dobře, ovšem první zatěžkávací zkouška před celou rodinou, včetně upřímné babičky, nás čekala na Štědrý den.
Mezi tím jsem byla předhozena své budoucí tchýni.
„No, jste hezká holka, ale Martinka měla větší byt, plat a pracovala v bance,“ informovala mě hned na začátku o bývalé přítelkyni svého syna.
Ano - Martinka měla opravdu všeho víc a taky měla dvě brady. Já jenom jednu.
Přišli vánoce a s nimi ten očekávaný okamžik. Dneska omráčím celou svoji rodinu.
„U nás se nepostíme a v zájmu mamonu jíme čočku i na Štědrý den,“ oznámila jsem miláčkovi.
I kdyby nechtěl, neměl šanci. Protestovat nemohl.
„Ještě vám přidám, do večera daleko, tak ať nemáte hlad,“ doprovázela matka slovy kydnutí vrchovaté naběračky na talíř.
Aby neurazil, snědl všechno. Odpoledne už měl problémy sedět, všemožně se kroutil, později se křečovitě držel gauče, snad ze strachu, aby ho nafouklé břicho nevyneslo na strop vedle špičky vánočního stromku, a nemožně se usmíval. Když nastal čas dárků, byli jsme nahnáni před stromek zvěčnit se na rodinné foto.
„Nevejdete se mi do záběru, jděte víc k sobě,“ komandovala maminka.
„No tak, ještě kousek nebo víte co, Petře, přidřepněte si s Ivčou před ostatní a usmívejte se.“
Chudák můj malý přidřepl, my se usmívali, ale jen do okamžiku prvního nádechu. Nedalo se nic dělat, čočka si razila nekompromisně cestu mezi nás. Všichni upřeli svůj zrak na původního majitele jedovatého plynu, který se tvářil jako že nic. Nesl to statečně! Neutekl a v podstatě vyšel i můj záměr. Všichni byli opravdu omráčeni, i když trochu jinak.
Ivana Vejvodová
Každý si holt hlídá to své
Manžel přede mnou utíká, gestikuluje nesouhlasně rukama, pokouší se přede mnou zavřít dveře, ale já jsem neoblomná. Škvírkou mezi futry mu šermuji malou lištou, jejíž přivrtání mi chybí ke štěstí. Lišta nad dětskou postel, která by držela rákos.
Ivana Vejvodová
Šmarjá, rosteš pro ......
Stejně jako na sklo bubnují kapky deště, aby přece jen zkusily tvrdost okenních tabulek, dobývají se mi do hlavy dvě myšlenky, které se ovšem v konečném smyslu nevylučují a míří do jednoho místa.
Ivana Vejvodová
Tak co to tu teda tak strašně smrdí?
„Proboha, co to tu tak strašně smrdí?“ pomyslela jsem si před časem v koupelně, když jsem zahájila večerní hygienu. Během pár vteřin jsem měla jasno. Vlastně spíš zatmění. A to doslova. Chcete-li si změnit pohled na svět, dejte si na obličej místo pleťové vody odlakovač na nehty.
Ivana Vejvodová
Co se ve škole neučí
Nadechla jsem se, abych přemýšlela o tom, co mi právě řekl starší syn. Kabina starého výtahu mi připadala stejná jako jindy. Ale možná má pravdu. Možná je dobré občas se zastavit, aby člověk s postupem času neztratil ten jasný pohled zpátky přes rameno a zároveň tím získal pravdivější pohled pod nohy a nejlíp ještě dál.
Ivana Vejvodová
Nesnáším to přerušovaný
Když už se do toho dám, mám to ráda rychle. Žádné zdržování nebo rozptylování! To jenom plýtvá silami. Těším se jen na konec, protože jako skoro každá vdaná ženská nemám čas ztrácet čas. Jdu tvrdě jen za tou slastí na konci. Tu totiž zbožňuju.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Veselý se omluvil za urážku Vášáryové. „Reagoval jsem neadekvátně,“ řekl
„Milá slavná Vášáryová, ty spodino, já Ti ze srdce přeju, aby Ti mráz roztrhnul p*del. Já jsem si...
Poslanci rozhodují o zkrácení doby oddlužení z pěti let na tři roky
Přímý přenos Zkrácení doby oddlužení z nynějších pěti let na tři roky pro všechny dlužníky schvalují poslanci....
Na Rychnovsku se střetl vlak s autem, tragickou nehodu nepřežili dva lidé
Při dopravní nehodě auta s vlakem v Čermné nad Orlicí na Rychnovsku zemřeli v úterý dva lidé. Na...
„Neviděli jsme od něj nic než dobro.“ Írán se loučí s Raísím, hrozí Izraeli
Íránský duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí zahájil ráno za účasti desítek tisíc lidí smuteční...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5158x
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html