Následky mé výchovy aneb To dítě už má vlastní názor

    Jako každý jiný rodič - i já se snažím svým dětem vynahradit to, o co jsem z pohledu dítěte přicházela. Rodiče se rozvedli, když mi bylo pět a tatínek umřel v osmatřiceti letech. Říká se, že děti rychle zapomínají, ale já nezapomněla dodnes.

    Jenže poslední dobou si kladu otázku, jestli jsem to s tou rodinnou výchovou nepřepískla. Matěj už má v šesti letech holku, plánují svatbu, společné bydlení a radost z prázdnin se vytratila někam do neurčita, protože u něj převládly pocity strachu, aby na něj Anežka přes prázdniny nezapomněla a nenašla si jiného ženicha. Pro jistotu jí koupil prstýnek, náramek a soupravičku na její krásně dlouhé blonďaté vlásky. On od ní dostal novou peněženku, možná jako náznak toho, kdo u nich jednou bude držet kasu. 

    Jeho nejoblíbenější zábavou je hra na manžele a nejvíc ho zajímá, které povolání by ho katapultovalo k astronomickým příjmům, které by mohly splnit každé přání jeho vyvolené.

    „Ale, mami, neboj, já se postarám i o tebe, až bude táta strarej a strašně nemocnej. Budu za tebou jezdit, vařit ti třeba čaj a pomůžu ti s tátou do vany, abys ho mohla umejt. Budeme bydlet s Anežkou blízko,“ informoval mě tuhle a mně šokem ztuhla krev v žilách. 

    Okradla jsem ho o dětství!!! Ale když jsem poslouchala jejich snoubenecký rozhovor v křoví před základní školou (stydím se za to), uvědomila jsem si, že ti dva se hledali, až se našli a já v tom zase takovou roli nehraji. 

    Minulý týden jsem doma suplovala roli Anežky. Hráli jsme si na mámu a tátu. Matěj odcházel jako do práce, vždycky mi dal pusu a s kufříčkem (krtečkovským) odcházel vydělávat peníze. Asi po pátém odchodu a příchodu se u mě zastavil, vyndal z kufříku peněženku od Anežky a její obsah přede mě vysypal na stůl. 

    „Tady Ti nesu vejplatu, jsou to veškerý peníze, co mám. Přidal jsem ti tam všechny moje úspory i ty peníze schovaný na pouť, teď jsou všechny tvoje!“ pravil s hrdým výrazem. 

    „A to mi dáš opravdu celou výplatu? Vůbec nic si nenecháš pro sebe?“ ujišťovala jsem se o jeho úmyslu. 

    „Jo, protože ty seš , ty seš……ty seš moje královna a mám tě rád až do vesmíru!!!“ 

    Nebylo co dodat. To dítě už má prostě svůj názor. Pokud mu přetrvá do budoucna, bude Anežka šťastná ženská. 

   To ten mladší na otázku – co dělá táta – začal chrápat a mámu vyjádřil zamlaskáním. Je na čase odstěhovat ho z ložnice. 

    Škoda, že se to sourozenecky nedědí, smáli jsme se tomu večer s manželem, protože jak to tak vypadá, tak ten mladší, lakomý sobeček, bude jednou chodit i pro náš důchod a ani čaj nám při tom asi neuvaří.