Kvůli tomuhle ptákovi si i nehty nalakuju

    Vždycky jsem si přála mít holčičku. Jako malé jí česat vlásky, plést copánky a kupovat sukýnky, z nichž trčí hubená kolena, co jsou těžištěm některého z písmenek v abecedě, a dávají tak dětským nožičkám ten roztomilý výraz čitelnosti.

    Později s ní prožívat její lásky, divit se jejímu vkusu a pozorovat manžela, jak panikaří nad představou, že jeho holčička se stává dospělou a mohla by snad dát polibek na ústa(ne-li jinam) nějakému odpornému chlapíkovi, kterému jde beztak jen o to jedno.

    Zbytečné obavy – ty za manžela.

    Zato já se v noci budím opocená, protože mi ve snu jednoho ze synů odvádí zmalovaná, nesympatická a dlouhodrápá ženština, která ho hodlá použít jako pracovní sílu, hračku a bankomat v jednom.

    Když se koncem roku naše dospělá část rodinné rady usnesla, že vyhoví dětem a dovolí jim andulku, bylo jasné, že to musí být samička. I Matěj těžce nese absenci sestřičky v rodině a jeho bratrovi byla odpověď k výběru pohlaví pro jeho naivitu úspěšně podsunuta. Výjimečně tedy nedošlo k hádce a debata měla klidný spád.

    Cítila jsem trošku úlevu, protože ustal tlak ze strany dětí(i manžela), poslední dobou značně sílící, zaměřený na moji reprodukční schopnost.

    „Mami, co by ti to jako udělalo, kdybys ještě porodila jednu nebo dvě holčičky? Pak bysme si koupili barák, psa, táta by si pořídil velký auto a konečně bysme byli rodina!“ uzavřel to nedávno Matěj a od té doby mám v hlavě brouka, že to já jsem ta brzda k šťastnému životu zbytku rodiny, protože jsem líná rodit další děti. No, děti. Zájem je jen o sestřičku, takže ta samice, co se měla stát tmeličem rodiny, se zdála být výborným nápadem.

    Netrvalo to dlouho a Bertička s růžovým ozobím byla mezi námi. Konečně u nás doma padaly věty typu  „Jakpak se vyhajala naše holčička, no jen papej, ty naše princezničko, papej, jen papej.“ nebo „Co to povídá ta naše krasavice?“ Prostě jsme dali průchod objevené zjemnělé infantilnosti.

    Náš život dostal nový rozměr a pozorovat dokonce i manžela, jak rozněžněně stojí před klecí, byl zážitek.

    Jenže to bychom nebyli my, kdyby mělo vše hladký průběh. Už v pubertě, po smrti táty, jsem si vyděračskou taktikou na mámě vybrečela psa. Chtěla jsem vlčáka. Možná jsem toužila po ochranáři aspoň touhle cestou, když už tu táta nebyl, ale povolení jsem dostala jen na nějakou malou rasu. Tenkrát jsem chtěla naopak psa, jenže chovná stanice, kam jsem si jela pro jezevčíka, už měla jen fenky a já prostě nemohla  čekat. Psí čistokrevná holčička byla moje. Po pár týdnech, kdy nožičky té jezevčice už byly povážlivě vysoké a celková výška fenky se blížila spíš tomu vlčákovi, jsme s mámou pochopily, že my prostě patříme mezi ty vyvolené, kterým i trpaslík vyroste a pro něž se i zákon schválnosti stává každodenním chlebem. Náš oříšek žil patnáct let a hodnější pes snad nikdy ani neexistoval.

    „Mami, ta Berta furt jenom žere a kadí,“ pronesl takhle jednou odpoledne Mates a scénář té jeho věty mi chtě nechtě připomněl chování úplně jiného pohlaví. Zmocnila se mě panika a při podrobnějším prozkoumání opeřence i zděšení. Ozobí naší samice začínalo modrat a z milé andulky se stával normální nefalšovaný andulák, co odmítá opustit klec a vzdálit se od krmení. Další chlap do rodiny!

    Něžnosti přestaly, v chápání rodiny jsou opět povážlivé trhliny a místo cukrbliků pokřikujeme na toho podvodníka, aby držel zobák a tolik nežral. Taky některá sprostá slova se stala legálními(tedy jen směrem ke kleci) a závody, kdo ho je naučí říkat dřív, neberou konce. Bertík je prostě další drsňák.

    Jen kdyby se přestal konečně bát. Poctivě mu strkám ruku do klece, aby si zvykl, ale s odporem se od ní odvrací. No, při pohledu na svoje ulámané nehty a některé obzvláště vypečené záděrky se mu vlastně ani nedivím. Jdu si udělat manikúru a nalakovat si po letech nehty. Někdo to holt dělá pro chlapa, já pro ptáka. To by bylo, abych ho neochočila, neomotala si ho kolem prstu a aby mi i on se zbytkem mužského osazenstva naší rodiny nezačal zobat z ruky.

   

   

     

Autor: Ivana Vejvodová | neděle 17.1.2010 13:20 | karma článku: 34,58 | přečteno: 2830x

Další články autora

Ivana Vejvodová

Každý si holt hlídá to své

Manžel přede mnou utíká, gestikuluje nesouhlasně rukama, pokouší se přede mnou zavřít dveře, ale já jsem neoblomná. Škvírkou mezi futry mu šermuji malou lištou, jejíž přivrtání mi chybí ke štěstí. Lišta nad dětskou postel, která by držela rákos.

19.7.2013 v 16:48 | Karma: 32,05 | Přečteno: 3078x | Diskuse | Ostatní

Ivana Vejvodová

Šmarjá, rosteš pro ......

Stejně jako na sklo bubnují kapky deště, aby přece jen zkusily tvrdost okenních tabulek, dobývají se mi do hlavy dvě myšlenky, které se ovšem v konečném smyslu nevylučují a míří do jednoho místa.

30.12.2012 v 19:28 | Karma: 35,52 | Přečteno: 4762x | Diskuse | Ostatní

Ivana Vejvodová

Tak co to tu teda tak strašně smrdí?

„Proboha, co to tu tak strašně smrdí?“ pomyslela jsem si před časem v koupelně, když jsem zahájila večerní hygienu. Během pár vteřin jsem měla jasno. Vlastně spíš zatmění. A to doslova. Chcete-li si změnit pohled na svět, dejte si na obličej místo pleťové vody odlakovač na nehty.

31.7.2012 v 15:50 | Karma: 40,40 | Přečteno: 9759x | Diskuse | Ostatní

Ivana Vejvodová

Co se ve škole neučí

Nadechla jsem se, abych přemýšlela o tom, co mi právě řekl starší syn. Kabina starého výtahu mi připadala stejná jako jindy. Ale možná má pravdu. Možná je dobré občas se zastavit, aby člověk s postupem času neztratil ten jasný pohled zpátky přes rameno a zároveň tím získal pravdivější pohled pod nohy a nejlíp ještě dál.

7.3.2012 v 16:50 | Karma: 29,93 | Přečteno: 3006x | Diskuse | Osobní

Ivana Vejvodová

Nesnáším to přerušovaný

Když už se do toho dám, mám to ráda rychle. Žádné zdržování nebo rozptylování! To jenom plýtvá silami. Těším se jen na konec, protože jako skoro každá vdaná ženská nemám čas ztrácet čas. Jdu tvrdě jen za tou slastí na konci. Tu totiž zbožňuju.

19.1.2012 v 19:00 | Karma: 30,72 | Přečteno: 3851x | Diskuse | Osobní

Nejčtenější

Poslala manželce zprávu, že jsme milenci. Sekal jsem ji do hlavy, vypověděl primář

16. června 2025,  aktualizováno  11:52

Šokující detaily mimořádně brutální vraždy dnes zaznívají u Krajského soudu v Plzni, kde stanul...

Před a po. Satelitní snímky ukazují zkázu po útocích USA na jaderná zařízení

23. června 2025

Nové satelitní snímky ukazují následky amerického vojenského úderu, který v neděli cílil na íránská...

Tomahawky z ponorky, „drtiče bunkrů“ z B-2, zasypané vchody. Co ničilo jaderný Írán

22. června 2025  12:08,  aktualizováno  21:03

USA zdevastovaly íránský jaderný program a jaderné ambice Teheránu jsou nyní v troskách, uvedl...

Advokát Prouza spáchal sebevraždu. Nechal po sobě dopis na rozloučenou

16. června 2025  12:20

V sobotu spáchal sebevraždu renomovaný padesátiletý advokát a bývalý českobudějovický soudce Daniel...

Rudé prádlo a finta se třpytkami. Strip klub v Charkově nabízí show i útěchu

15. června 2025  20:19

Když si dvacetiletá Lisa na svou směnu ve striptýzovém klubu v ukrajinském Charkově obouvá boty na...

Španělsko tlačí na pozastavení asociační dohody EU s Izraelem, Česko je proti

23. června 2025  11:22

Španělsko požádá členské státy EU, aby schválily okamžité pozastavení asociační dohody EU s...

Kauza Čapí hnízdo finišuje. Vše bych udělala stejně, řekla Nagyová závěrem

23. června 2025,  aktualizováno  11:20

U Vrchního soudu v Praze po měsíční pauze pokračuje odvolací řízení v kauze Čapí hnízdo, v níž čelí...

Zdrogovaná řidička se vydala na šílenou jízdu. Zastavil ji až nastražený pás s ostny

23. června 2025  11:15

Policisté čekali, že půjde o běžnou silniční kontrolu. Jenže ta se změnila v mnohakilometrovou...

Domů do Izraele pluli lékaři s kontejnery. Jak válka uvěznila lidi za hranicemi

23. června 2025

Premium Od naší spolupracovnice v Izraeli Izraelští lékaři vyrazili za svými týmy a pacienty domů po moři, když je válka s Íránem zaskočila v...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 96
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 5159x
Zdravotní sestra, máma tří kluků, co nemá ráda "leklé ryby" a radši plave proti proudu.

https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html

https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html

Seznam rubrik

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.