Ano miláčku, jsi exot, proto jsem si tě taky vzal
Jsem žena. Vypadám tak, ráda se líčím, voním, umím vařit, doma mám čisto, miluji svého muže a naše děti. Sexuální orientací jsem si tudíž naprosto jistá, přesto do světa dnešních moderních dam nezapadám. Nevyhledávám drbací kolektivy, nečtu módní časopisy a mám-li to shrnout, jsem totálně out.
„Doběhnu nakoupit, za chvíli jsem zpátky,“ oznamuji manželovi. Došel mi i make-up, tak to vezmu přes ten obchůdek na rohu. Sakra, taková fronta, snad to půjde rychle. Na řadě je žena mého věku a seznamuje prodavačku a potažmo i celou frontu s tím, kam se chystá na dovolenou. Probírá obavy ze spálení, z průjmu, vybírá náplasti, protože si prý koupila nové botičky, tak kdyby se jí udělal při procházkách po ostrově puchýřek….. Rostu. Přede mnou další dvě ženský, jedna zřejmě nic nesnědla už půl roku (proboha jak jí ty nohy můžou vůbec udržet) a ta druhá je z kategorie „nejsem líná se najíst“. Vzdávám to, jdu do večerky a doufám, že paní zatím nákup dokončí.
Před večerkou stojí hezká, mladá holka, počítám tak maximálně pětadvacet. Uvazuje svého psíka a dává mu jasný povel: „Udělej hají , Bobísku, maminka přinese ňamku“. Dusím se smíchy, ale nedávám to na sobě znát. Roztomilá slečna zatím docupitala dovnitř, jehlovými podpadky zakopla o balík vod na zemi a v letu zabodla své gelové nehtíky přímo do mojí zadnice.
„Do prdele!“ vypadlo z té růžové pusinky. Žádné promiňte – je mi to líto, ačkoli ta „prdel“ byla moje a bolelo to. Ocitla se přede mnou, ani nevím jak, a ukázala na psí kapsičku. Prodavačka jí ji podala.
„Ježiši, tuhle my nepapáme!“ ohrnula nosík a vyžádala si tu druhou. Venku políbila Bobíska a šli domů papat.
Koupila jsem mimo jiné i rohlíky. Když se mi paní prodavačka zeptala, zda chci obyčejné nebo celozrnné, chtělo se mi odpovědět, že to je jedno, protože my žereme všechno.
Jdu pro ten make-up. K mému úžasu byla na řadě pořád stejná dovolenkářka, právě vybírající voňavé papírové kapesníčky s dětským motivem. Vybrala si asi po třech minutách. Sláva, teď je řada na té hubeňource. Když si poručila tabletky na požírání tuků, málem se mi podlomila kolena. Představila jsem si, jak ta tabletka bloudí jejím vychrtlým tělem, zoufale hledá něco tučného k snědku a nakonec ze zoufalství začne ohlodávat její kosti.
Paní boubelatá zase požaduje tyčinky na podporu energie pro svého manžela. Vybírá, přehrabuje, její pohyby jsou líně pomalé, nejradši bych ji hned jednu tu tyčinku na podporu energie nacpala do pusy, aby se trochu rozjela.
Hurá, je na mně řada. Usměvavá prodávající (mimochodem má opravdu můj obdiv) mi podala vzorečky, ať se u okna podívám na odstín. Mám vybráno během deseti sekund a vracím se k pultu.
„Jé, omlouvám se, tenhle odstín už nemám, nechcete si vybrat jiný?“
Nechci, pokud teda netoužím vypadat jako černoška s bílým krkem. Odcházím. Víc jak čtyřicet minut zbytečně investovaného času stačilo.
Vracím se domů. Cestou ve výloze vidím docela pěkné boty. Vcházím a ptám se na své číslo.
„Lituji, vedeme jen normální dámské velikosti,“ dostává se mi odpovědi.
Panebože, vždyť čemu se divím, já přece nejsem žádná dáma. Málem jsem zapomněla na svoji nenormálnost, o níž jsem se přesvědčila i minulou sobotu na dni dětí. Své potomky učím, aby byli ohleduplní, milí a nevyvolávající spory. Když ale na skákacím hradě jiná roztomilá ratolest na syna zakřičela „vypadni!“ a on ohleduplně, mile, nevyvolávajíc spor a se slzami v očích opravdu vypadl, rozhodla jsem změnit svojí výchovnou metodu. Vzpomněla jsem si na frázi, kterou jsem kdysi měla napsanou na propisce od táty. Stálo na ní - MOUDŘEJŠÍ USTOUPÍ, PROTO MÁ TOLIK BLBCŮ PRAVDU !!! - Rozhodnutá to blbcům neusnadnit, jsem synovi poskytla rychlokurz ve slovní sebeobraně. Konečně jsem na sebe byla hrdá a cítila se krásně. Možná je na mně ta změna už i vidět, pomyslela jsem si, když jsem míjela hlouček chlapů v těch nejlepších letech.
„Hele, to je hezká ženská,“ vypustil do éteru jeden z nich.
Tý jo, asi nejsem tak ztracený případ, blesklo mi hlavou, ale vzápětí jsem byla vrácená zpátky do reality.
„Ty vole, přehodnoť to, támhle má starýho a dvě děti.“
Jo, přesně tak. Vdaná matka a exotka k tomu. Aspoň, že manžel to vidí jinýma očima. Pokud to vidíte podobně, tak na vás apeluji : „EXOTI A EXOTKY VŠECH ZEMÍ, SPOJME SE!!!“
Ivana Vejvodová
Každý si holt hlídá to své
Manžel přede mnou utíká, gestikuluje nesouhlasně rukama, pokouší se přede mnou zavřít dveře, ale já jsem neoblomná. Škvírkou mezi futry mu šermuji malou lištou, jejíž přivrtání mi chybí ke štěstí. Lišta nad dětskou postel, která by držela rákos.
Ivana Vejvodová
Šmarjá, rosteš pro ......
Stejně jako na sklo bubnují kapky deště, aby přece jen zkusily tvrdost okenních tabulek, dobývají se mi do hlavy dvě myšlenky, které se ovšem v konečném smyslu nevylučují a míří do jednoho místa.
Ivana Vejvodová
Tak co to tu teda tak strašně smrdí?
„Proboha, co to tu tak strašně smrdí?“ pomyslela jsem si před časem v koupelně, když jsem zahájila večerní hygienu. Během pár vteřin jsem měla jasno. Vlastně spíš zatmění. A to doslova. Chcete-li si změnit pohled na svět, dejte si na obličej místo pleťové vody odlakovač na nehty.
Ivana Vejvodová
Co se ve škole neučí
Nadechla jsem se, abych přemýšlela o tom, co mi právě řekl starší syn. Kabina starého výtahu mi připadala stejná jako jindy. Ale možná má pravdu. Možná je dobré občas se zastavit, aby člověk s postupem času neztratil ten jasný pohled zpátky přes rameno a zároveň tím získal pravdivější pohled pod nohy a nejlíp ještě dál.
Ivana Vejvodová
Nesnáším to přerušovaný
Když už se do toho dám, mám to ráda rychle. Žádné zdržování nebo rozptylování! To jenom plýtvá silami. Těším se jen na konec, protože jako skoro každá vdaná ženská nemám čas ztrácet čas. Jdu tvrdě jen za tou slastí na konci. Tu totiž zbožňuju.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Izrael má nový plán pro Gazu. Po válce by na ni mohly dohlížet i arabské státy
Čelní představitelé izraelské vlády uvažují o rozsáhlém plánu poválečného uspořádání Pásma Gazy, v...
Německo sabotuje projekt bruselského Starlinku. Zvýhodňuje Francouze, tvrdí
Evropská unie chtěla do roku 2027 na nízkou oběžnou dráhu Země vyslat soustavu satelitů v rámci...
Vlak po nárazu do stromu vrátil na koleje jeřáb, zvedal 21tunový kolos
Uzavírka trati u Plesné na Chebsku, kde ve čtvrtek vykolejil osobní vlak, skočila v pátek kolem...
Škody po požáru v Mionší jsou jen minimální, prales podle hasičů někdo zapálil
Hasičští experti se vrátili do terénu, aby vyšetřovali příčinu požáru v pralese Mionší v Dolní...
Prodej rodinné domy, 101 m2 - Koválovice-Osíčany
Koválovice-Osíčany - Osíčany, okres Prostějov
2 250 000 Kč
- Počet článků 96
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5157x
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/takhle-by-nechtel-umirat-nikdo-z-nas-pise-vrchni-sestra-z-nymburske-nemocnice.html
https://nymbursky.denik.cz/zpravy_region/umirani-covid-nemocnice-vrchni-sestra-nymburk-nemocnice-20210315.html