Vztahy jsou v dnešní době složité. Rodiny se rozpadají, zakládáme nové, vdáváme se a rozvádíme, nebo nevdáváme a rozcházíme. Kolotoč změn ve vztazích se zrychluje, na pomyslném "řetížkáči" přibývá sedaček, rozpadá se každá druhá rodina. Uprostřed toho se tak nějak bezradně pohybují děti. V bludišti máma - táta, jejich noví partneři, instituce. Funguje to všechno?
Stala jsem se macechou. V zásadě neplánovaně a po spoustě let, kdy jsem prostě byla mámou. S tím své zkušenosti mám. S macechovstvím ne. Je to zvláštní role. Jste na "okraji" dění, dokážete se na něj jakž-takž věcně dívat a zůstat racionální, na druhou stranu vás ovlivňují zjitřené city okolí. Navazujete nové (občas i nechtěné) kontakty s dětmi i různými typy dospělých. A pokud do situace vstoupí prostřednictvím svých institucí i stát, pak se vaše "obzory" ještě rozšíří...
...a zjistíte, že systém zdaleka nefunguje dobře a často nedokáže reagovat tak, aby účinně chránil děti. Jistě, zejména jejich rodiče by se měli chovat dospěle, svá mláďat opatrovat a chtít pro ně to nejlepší bez ohledu na uražená "ega". Taková je teorie. Praxe je bohužel daleko barvitější a košatější.
Udivena novou zkušeností s partnerskými spory, s prací soudů a souvisejích institucí, jsem se zachovala tak, jak je mi vlastní. Chtěla jsem problém pochopit, najít informace a "progooglila" jsem noc. Nejednu. Našla více či méně solidní informace o různých zkušenostech s péčí o děti po rozvodu. Racionální fakta i spoustu emocí. Srovnat je s mojí zkušeností rozvedené matky šlo jen těžce. Konflikty po rozvodu jsem v podstatě nezažila.
Procházela jsem internetové odkazy, abych našla návrh, názor, cestu, kterou už někdo prošel a která umožní dětem neztratit rodiče a vzít si z nich to nejlepší jako ten nejdůležitější vklad pro svůj následný samostatný život. Upřímně - nenašla jsem.
A při čtení a třídění materiálu vznikl nápad, že zkusím psát tento blog. Pokusím se propojit vlastní zkušenost se zkušenostmi jiných, strohou řeč faktů s city toho, kdo se na problematiku dívá z "angažované dálky".
Třeba tak něco objevím. Nejsme přece jediní, kdo si ocitli v kole rodičovských neshod. Doplácejí na ně děti, ale i dospělí. (Ačkoliv těmi se není třeba příliš zabývat. Ti svými životy procházejí aktivně a účast na rozpadu vztahu mají nejspíš vždycky oba.)
Péče o děti po rozpadu vztahu jejich rodičů - to je budoucí univerzální téma tohoto blogu.
Že je tento příspěvek v podstatě bezobsažný? Buďte, náhodní čtenáři, protentokrát shovívaví a berte jej jako "předmluvu". Zkusím se polepšit.
