Ve čtvrtek 30.9. vyšel v MF Dnes článek Příliš drahá diskriminace. Opět jsme byli (zřejmě my "bílí") označeni nejen za viníky špatné situace Romů, ale jakousi zahraniční studií bylo vyčísleno, kolik nás to v době úspor stojí. Na vině jsou prý naše předsudky.
Nechci polemizovat s "odborníky" Světové banky, pod jejíž hlavičkou kdosi vyčíslil na 16 miliard Kč částku, kterou náš stát vydá proto, že Romové nejsou začleněni do společnosti a díky svému vzdělanostnímu handicapu trpí obrovskou nezaměstnaností, a tudíž nepřinášejí do státního rozpočtu potřebné finance. Nic nového pod sluncem, podobných studií vzniklo za poslední léta tisíce, novum je pouze v tom, že někdo začal uvádět i konkrétní částky škod, které pácháme. Pouze laicky můžu namítnout, s jakými že to pracovali podklady, když sami přiznávají, že vlastně přesně ani neví, kolik Romů v ČR doopravdy žije. A pokud má Světová banka čas, zabývat se čísly, která nejsou v reálném světě použitelná, tak se vůbec nedivím, že propukla finanční a hospodářská krize.
Hned v úvodu si autor článku (Filip Rameš, koordinátor romského programu organizace Open Society Fund Praha) neodpustil hořkou slinu, bohužel již tradiční u článků s touto tématikou, která ukápla na českou majoritní společnost. Za problémy Romů totiž stojí naše předsudky.
Ať si říkáme, co chceme, nejrůznějšími předsudky trpíme všichni, Romy nevyjímaje. Je to většinou problém konkrétních osob, ale aby trpěl stejným předsudkem celý národ či dokonce národy, se mi zdá poněkud přitažené za vlasy. Předsudek je definován jako předpojatost, nepřátelský postoj k jevu, předmětu, činnosti či člověku. Předsudek vzniká na základě konkrétní zkušenosti nebo nedorozumění, pokud příčiny odezní nebo jsou vysvětleny, mizí. Předsudky z oblasti mezilidských vztahů jsou většinou překonány s příchodem nových generací. Abych byl konkrétní, a vidím to kolem sebe, změnil se, nebo mění, třeba pohled na Vietnamské imigranty. Svou neuvěřitelnou pracovitostí se většina z nich nějak zařadila do společnosti, jejich děti navštěvují bez sebemenších problémů všechny typy škol, počínaje mateřskými a konče univerzitami. Nemají to lehké a jako přistěhovalci ze zcela jiného "světa" musí "makat" mnohem usilovněji než my. Ale nevzdávají to a dnes jsou tam, kde jsou.
Romové (lépe řečeno, nejrůznější "osvícení" představitelé organizací s co nejdelšími anglickými názvy, živených z veřejných rozpočtů a pracujících pod patronáty institucí jako Rada Evropy či OSN, nevím, zda je někdo z Romů o to kdy žádal) vyčítají majoritní společnosti předsudky vůči nim a svalují na ně veškerou vinu za svoji situaci, která je u velké části opravdu zoufalá. Tato tvrzení jsou přinejmenším nespravedlivá a nepravdivá. A ti lidé to vědí. Absenci smysluplných programů a opatření, za jejichž nalézání jsou placeni, se snaží "hodit" na ostatní, kteří mají ovšem úplně jiné starosti než věčně zasedat a radit se, musí především uživit sebe tak, jak je to všude na světě normální. A jejich logický nezájem potom nazývají předsudkem. A pokud se někdo ozve, pak rasizmem. Když už by měl někdo dělat osvětu mezi Romy, tak samotná vzdělaná romská elita.
Jak je vidět, problémy nejsou pouze v naší kotlině. Na vlas stejné problémy jsou ve všech zemích, kde Romové tvoří rozsáhlejší komunitu. Nezaměstnanost a nedostatečné vzdělání. (Nezaměňovat s přístupem ke vzdělání, tento je opravdu stejný v "kulturní" části Evropy pro všechny. Že je to pravda, svědčí mnoho vzdělaných a uznávaných Romů u nás i za hranicemi. Ale sami určitě dosvědčí, že za své životní úspěchy vděčí pouze sobě, své píli a vytrvalosti. A kdo tvrdí, že je někomu upíráno vzdělání v našich školách, ať je, prosím, navštíví). Spory vznikající z neschopnosti přizpůsobit se ustáleným zvyklostem života majoritních společností. Nevím, zda i všude jinde se mluví o předsudcích. Francie, Německo, Maďarsko, Slovensko, Rumunsko. Velká Británie se bránila přílivu Romů (Pákistánci, Indové, atd. přicházejí stále), Kanada po počátečních prohlášeních, že jsou Romové vítáni, zavedla víza.
Ano, negativní vztah vůči Romům obecně ve společnosti existuje, ale určitě není prvotním problémem jejich současné tíživé životní situace. Romové nespadli z Marsu, žijí mezi námi celá staletí. A žádné "předsudky" vůči nim nejsou také dnešního nebo včerejšího data. Vzpomněl jsem si na výlet do jihočeských Nových Hradů, kde v místním hradě visí na konci prohlídkové trasy pár nenápadných a hlavně starých obrazů. Jsou na nich zobrazeni oběšenci v lesích. Paní průvodkyně se k nim vyjádřila až na dotaz návštěvníků, se strojeným a naučeným výrazem. "Ti oběšení jsou Romové. Tyto obrazy se umísťovaly podél cest přes hranici do Čech a sloužily jako výstraha a zákaz vstupu Romům na naše území.". Poněkud kruté, ale zřejmě již tehdy lidé trpěli "předsudky". Od té doby uplynula spousta let, změnilo se snad úplně vše vč.názorů na život u většiny lidí, na věci v nejrůznějších oblastech a je zajímavé, že vesměs negativní obecný vztah k Romům přetrval. A nezměnil se ani nyní, snad v nejtolerantnější době za celou lidskou historii. A bohužel, nic nenasvědčuje tomu, že by se něco změnilo do budoucnosti.
