Výstup na Lysou horu, pokolikáté už?

Na Lysou horu (1323m) chodím už dlouhá léta. Kultovní výstup na nejvyšší horu Beskyd pro všechny turisty ze severovýchodní Moravy (a možná i odjinud), cest je více, všechny stejně krásné, vždy však jiné, jinak náročné. A také jsem na vrcholku bohužel vždy znovu zklamán jeho stavem.

Pro mě je výšlap na Lysou horu vždy trochu jinou tůrou než třeba na jiné, i známější a vyšší kopce. Je to prostě výstup na Lysou. Nejraději chodím z Malenovic, kde nechám auto a mohu projít pěkný okruh, s nejvyšším bodem právě na Lysé.

Naposledy jsme takhle byli na Lysé poslední rok minulého roku. Bylo zamračeno, začalo sněžit. Nový sníh pokryl zledovatělá místa, takže se šlo mnohem lépe než klouzat po ledu, což v těchto místech často zavání i těžším zraněním. Vystupujeme do prudkého svahu lesním úsekem nad hotelem Petr Bezruč, za pěknějšího počasí by se otevíraly krásné výhledy do údolí Malenovic a zároveň i na celý masiv Lysé hory. Stoupáme lesem dále, občas kloužeme po obnažené ledové pěšině.

Dostáváme se na hřeben a noříme se do mraků, ze kterých intenzivně sněží. Jdeme prakticky po paměti. Vlevo by byl vidět nádherný hřeben Travného a za ním další hřeben Slavíče a ještě dál další a další hřebeny Beskyd, Slezskýich i Polských. Vpravo výhled na Ondřejník a město Frýdlant pod ním. Míjíme Ivančenu, místo, kde navršením kamenů vznikla mohyla jako památka na zabité skauty během německé okupace. Někde před námi se zvedá vrcholek Lysé hory. Sněžení ustává a zdá se, že se počasí nakonec umoudří a bude alespoň vidět na cestu. Dostáváme se na rozcestí, kde se připojuje klasická cesta z Ostravice. Hotové procesí. Staří, mladí, psi (kočky ne). Ještě pár serpentin a jsme nahoře. Je mizerná viditelnost, bufety nacpané.

Přesto se nám podaří dát polévku a nějaké to pití u okénka venku, porozhlédnout se po vrcholku, kde se zase vůbec nic nezměnilo, nezbytné foto před Šantánem a hajdy dolů. Zpátky po červené na Lukšinec, Albínovo náměstí a kolem hospody U Veličků dolů do Malenovic.

Vrátil bych se ještě ale zpátky na samotný vrchol Lysé hory. Možná jediná z českých nejvyšších, která nemá svoji chatu, starou ani novou. Staré chaty shořely v 70.letech a není zřejmě síly alespoň jednu z nich obnovit. Zato zde stojí oplocená meteorologická stanice veřejnosti nepřístupná, obří stavba telekomunikačního vysílače, monstrum, ve kterém vám samozřejmě neprodají ani vodu, potom zbylé unimobuňky po stavbě vysílače, které dnes slouží jako odporný bufet a Šantán - zbytek po vyhořelé Bezručově chatě, sice útulný, ale maličký. Je to ostuda, jak to zde vypadá. Když srovnám Lysou horu třeba s Ještědem, kde mohl v televizním vysílači vzniknout hotel, restaurace a nevím, co ještě, je mi na nic. Na Lysé hoře se tyčí odporná  věc z dob, kdy se na turistický ruch v regionu slušně řečeno kašlalo, o elementární estetice zúčastněných architektů a dalších chytráků ani nemluvě. Nejsmutnější na celé této věci je, že se vysílač dostavoval právě v době, kdy zhořela Bezručova chata. Jaká příležitost s minimálními náklady přistvět ještě restauraci a zázemí pro turisty. Další smutnou minulostí je velká sjezdovka. Zatímco jinde se budují areály, s lanovkami a všemožným zázemím, na Lysé to vypadá tak, že zde rozhodjí ochranáři s nejchytřejšími úředníky, tedy žádný areál, nic, no, darmo mluvit. Když to všechno shrnu dohromady, prostě jeden obrovský bordel.

Přesto na Lysou horu nepřestanu chodit. Je to přece naše Lysá.