Předčítač je filmem smutným až dokonce

Už dlouho jsem nezažil, aby během filmu počínaje prvními záběry až po závěrečné titulky lidi seděli tak zařezaní a nezašustil ani papírek. Po opuštění sálu, určitě tak jako i ostatní, jsem toho moc nenamluvil, stále se musel vracet zpět a přemýšlet o těch pohnutých dobách, téměř nedávných a nás se tolik týkajících.

Romantická letní láska mezi mladičkým Michaelem a Hannou (nádherná a skvělá Kate Winslet), která by také mohla být jeho matkou, končí bez rozloučení jejím zmizením. Pryč jsou nádherné noci strávané čtením knih a milováním. Po letech se při procesu s nacistickými dozorkyněmi setkává Michael s Hannou podruhé. Tentokrát ona sedí na lavici obžalovaných, on v publiku s ostatními studenty. Jenom ona a on však znají její tajemství, které by z ní alespoň před zákonem sňalo část viny a život obou by se možná odehrál úplně jinak. Strach z veřejného přiznání k poměru s o tolik starší ženou a nyní navíc i obžalovanou z mnohonásobných vražd je stejně nepřekonatelný, jako její stud z odhalení její nedokonalosti. Přesto by stačilo jedno jediné její prohlášení a Michaelovo svědectví a dvacetiletý žalář by se nekonal. A nebo alespoň kdykoliv potom. Michael ale nachází odvahu svěřit se s jejich "společným" tajemstvím až po mnoha letech své dceři když už je samozřejmě úplně po všem. Tato bezesporu emotivní stránka filmu o lásce, trestu a možná i odpuštění je opravdu nádherná. A protože to není úplně americký film (koprodukce s Německem), neroní se slzy a happyend se nekoná.

Toto všechno je filmový příběh. Asi je vymyšlen, ale podobných osudů tomu filmovému jaký měla Hanna, bylo v Německu určitě bezpočet. Mlýnice nacistické propagandy obelhala velké procento národa. Mezi těmito Němci bylo určitě mnoho chytřejších než byla naše naivní dívka, která potřebovala najít práci, a proto nakonec skončila jako dozorkyně v Osvětimi. Její mládí a zřejmě i hloupost samozřejmě její vinu nesnižuje, ale byli to většinou tito lidé, kteří na svoji minulost doplatili. Samozřejmě ne jenom tito, v Německu proběhla denacifikace s "němckou důkladností" a za to jim buďme vděčni.

Celou cestu domů z kina a ještě dlouho večer jsem musel přemýšlet nad kategoriemi jako jsou "vina a trest". Kategorie staré jako lidstvo samo. Postupně jsem došel až do nedávné historie, kterou si již pamatuji a byl jsem její součástí. Do doby, kdy komunisti byli ještě jediní páni této země, do doby kdy padli a kdy už nebyla síla je dorazit. Proto nám možná už za pár měsíců budou opět diktovat, co je a co není pravda. Vzpomněl jsem si na tu osudovou demonstraci na Národní třídě 17.listopadu 89 a na téměř masově stále dokola promítanou scénu, kdy jeden policista ze zásahové jednotky bije pendrekem neozbrojené studenty. Tento člověk byl obyčejný pěšák podobně obelhaný propagandou jako naše filmová hrdinka. Myslím, že tento policista to v těch dnech slíznul sám za všechny ty komouše vzadu a za celých čtyřicet let.  Jeho vinu to samozřejmě také nijak nesnižuje, ale byl prostě zrovna vidět.

A ještě jednu věc jsem si v souvislosti s filmem uvědomil. Vina a trest jsou nedělitelné. Proto mě štve, jak jsme se nedokázali vypořádat s naší temnou minulostí, která by se později mohla v učebnicích dějepisu uvádět třeba pod  pojmem dekomunizace společnosti.