Opravdu musíme omezovat školy pro chytré děti?

Máte málo kominíků, zedníků, klempířů či stolařů? Omezte víceletá gymnázia! Připomíná mi to doby dávno minulé, máme málo deviz, proto bude málo pomerančů  a rifle jenom v Tuzexu. O příčinách nedostatku se nemluvilo tehdy a nemluví ani teď.

Víceletá gymnázia leží v žaludku politikům "napříč politickým spektrem" již dlouhá léta. Poprvé jsem tuto averzi zaregistroval v devadesátých letech u p.Buzkové. Tehdy to bylo v souvislosti úpadku druhých stupňů základních škol po odchodu chytřejších dětí na gymnázia. Nevím, kdo "odbornici na školství " tehdy vysvětlil, že za úroveň základních škol nemůžou přece děti, které přejdou studovat na školu jinou, ale především děti, které tam zůstanou. Nebo to bylo po zjištění, že sama posílá dceru do školy financovanou jiným státem, než který sama zastupuje?

A dlouho byl klid. Tak, jako v případě nabídky těch zmíněných pomerančů nebo riflí, kdy se poptávka podařila relativně rychle uspokojit, si i rodiče dětí školu povinných začali zvykat na nabídku širší palety možností vzdělávání svých ratolestí. Nejenže se zvýšila nabídka možností vzdělávání, ale i její dostupnost. Státem "neomylně" řízená a uměle udržovaná nedostupnost studia na gymnáziích se pomalu stávala hudbou minulosti. Na scénu ovšem přichází p.Dobeš, znovu si připoměňme nesmrtelné přísloví o novém koštěti, co dobře mete, a na stole jsou opět víceletá gymnázia. Prý tam chodí moc dětí, prý až o polovinu více, než si stát kdysi naplánoval. Někdo se v devadesátých letech podíval z okna a vyřkl číslici "pět", tolik procent malých školáků bude talantovaných a tito budou moci chodit na víceletá gymnázia. Ale zájem o studium je dvojnásobný. A protože zároveň chybí na trhu práce nejrůznější řemeslníci, nabízí se rychlé řešení. Omezíme nabídku na původně stanovenou úroveň. Prý zas ty děti z víceletých gymplů tak chytré ve skutečnosti stejně nejsou a navíc potom chtějí studovat na vysoké škole, což opět stojí státní kasu nemalé peníze. A navíc, pracovní místa pro tyto vzdělané lidi stejně nejsou. Jak se ale všeobecně ví, rychlá řešení jsou obvykle k ničemu. Zvýší se opravdu zájem o učení se řemeslům, nebo se zvýší tlak na čtyřletá gymnázia?

Rétorika devadesátých let, kdy výkřiky typu, máme málo lidí s maturitou, všichni na Západě ji už mají, pomalu ustupuje, což je dobře. Ale řešit tento problém omezováním škol právě pro ty, co maturitu a následně vysokou školu mít mají (a chtějí studovat), mi připadá na úrovni rozhodování dřívějších komunistických politbyr, které rozhodovaly o každém našem kroku. 

Málo, nebo skoro vůbec, se píše, proč je vlastně takový zájem rodičů o to, aby jejich dítě studovalo víceleté gymnázium. Vždyť osnovy jsou téměř úplně shodné jako na běžné základní škole. Asi to není úplně jenom tou učební náplní. Rodiče si víc než dříve cení prostředí, do kterého jejich ratolest chodí, kde tráví většinu dne. To, že celková úroveň učebního procesu v prostředí, ve kterém se ve většině případů "chce" a ne jenom "musí", je nezpochybnitelná. Skutečnost, že se zde vyskytují v mnohem menší míře výchovné problémy, šikana, drogy, se cení dnes možná ještě více, než úroveň výuky.

A co tedy s tím množstvím maturantů, co zvyšují tlak na vysoké školy? Co takhle zvýšit úroveň maturit ne rušením gymnázií, ale zrušením nesmyslných maturit pro operátory v hutích a obráběče kovů? Možná se potom mnozí z nich raději budou učit za klempíře čí stolaře. Proč vymýšlet jednodušší a složitější maturitu, jejichž existence povede v lepším případě stejně k tomu, že vysoké školy budou upředňostňovat ty studenty s těžší variantou (již můžou reálně složit ve větší míře studenti právě na gymnáziích) a ti s lehčí budou mít "papír", nebo v horším případě budou všichni dělat tu lehčí, protože vysoké školy na typ maturity nebudou přihlížet. Potom ovšem nemůžeme mluvit o zvýšení kvality maturit. To může zůstat vše při starém.