Když se ze sportu dělá víc, než si zaslouží

Tzv.kauza Tigera Woodse názorně ukazuje, kam se až sport, jako původně lidské konání zcela pro radost, dostal. Kam se dostali sportovci, ketří musí se svou činností skončit pro věci se sportem vůbec nesouvisejícími. 

Chléb a hry. Lidé jsou od nepaměti věků stejní. V době antického Říma lidem naservírovali vládcové krutou zábavu v nesmyslných megalomanských stavbách (už tehdy), rozdali "masám" něco jídla a měli zase na rok pokoj. 

Je zajímavé, že se od těch dob moc nezměnilo. Chléb nám vládcové před volbami (nebo spíš ti, co chtějí vládnout) dávají formou dotací, třináctých důchodů nebo šrotovného (kdyby alespoň ze svého a ne ze státního), hry nám zprostředkovává spolu s vládci především zábavní průmysl, v němž "sportovní divize" hraje důležitou roli. Sportovci, tedy lidé, co získali nadání pro činnost související s rychlostí či přesností některé části svého těla, se stávají již v útlém věku dělníky této divize, jejíž základními výrobními jednotkami jsou nejrůznější stáje, soukromé  a armádní kluby, dříve střediska vrcholového sportu a já nevím, co ještě. Než vyběhneš na plac, poprvé kopneš do balónu, nasedneš na koně, musíš mít pracovní smlouvu nebo pracovní povolení. A když je nádeník dobrý a navíc v tzv.atraktivním odvětví (i ve sportu jsou neatraktivní disciplíny, které masy moc nezajímají, a proto jsou dotovány státem, aby měli tito sportovci co do huby, no, je to podobné jako s těmi zemědělci, ale ti se alespoň starají, aby bylo vůbec  co do té huby), přebírá spotrovce mediální a reklamní svět. Zadribluješ, odpálíš míček, kopneš do balónu před kamerami, mezitím se nastříkáš sprejem zvučné značky a dostaneš peníze. Někdy víc, než za činnost ve své původní profesi. Potud ale vše OK, vše je dnes za peníze, vše na elektřinu, tak proč by člověk běhal zadarmo, že? Navíc, když je někdo ochoten za to ještě platit.

Horší je však skutečnost, že společnost pasovala mnohé sportovce do rolí morálních opor a národních hrdinů. Jako by se vyspělost společnosti měřila podle počtu zlatých medailí. Staví se nesmyslné arény, pořádají megalomanské akce za miliardy. Sebeklamu bohužel propadly téměř všechny státy světa a ty totalitní "rozvoj sportu" zahrnuly dokonce do svých politických doktrín a pětiletých plánů. Čas od času se však vynoří "skandál", který ukazuje, že tito národní polobozi jsou vlastně úplně normální a svých peněz si dovedou pořádně "užít". Ale společnost toto nechce vidět, její sportovci jakoby dýchali jiný vzduch. Fotbalisté zajdou po práci na sklenku do podniku i se slečnami, Tiger Woods nakonec neutajil, že má milenky a zanedbává rodinu. Fotbalisté (asi ti, co platili) jsou jako vyloučeni z reperezentace, prý po prohře dostatečně netruchlili s národem. Tiger Woods dopadl hůř, musí pod obrovským tlakem veřejného mínění přerušit sportovní kariéru, své zaměstnání, které s jeho "prohřešky" nemá zhola nic společného. Každý druhý, co se dnes pohoršuje nad morálním selháním Tigera Woodse, by si do svého soukromí určitě nikoho šťárat nenechal a měl by samozřejmě pravdu. U národní ikony je všechno jinak, patří totiž všem.

Ale proboha, vždyť jsou to jenom golfisté, tenisté, fotbalisti nebo boxři! Nici víc, nic míň.  

Pojďme brát sport jako zábavu a nepovyšujme jej tam, kam nepatří!