Žila jsem s Marťany ?

Poslední dobou se roztrhl pytel nespokojeností s mužskou populací Nemůžu tvrdit, že by mně stvoření opačného pohlaví občas neštvalo.

Nejvíc se na ně zlobím, a vlastně za to nemůžou, že oplývají fyzickou silou, kteroužto nemám a nejsem schopná si občas poradit s takovou banalitou, která vyžaduje fyzickou sílu.

Mého exmanžela jsem milovala a mám jej ráda dodnes, je to otec mých dětí přece. V prvních dnech manželství jsem vstávala ráno ve čtyři, abych mu udělala snídani a připravila sváču, tehdy se to tak provozovalo. Nejdříve jsem jej však láskyplně jemně vykopávala z postele, no spíš vysunovala, až skoro z ní vypadl, protože nebyl schopen reagovat na budík, dostalo se mi políbení a dík a mydlil do koupelny. Po nějakých čtrnácti dnech tohoto mého ranního počínání mě osvobodil, abych se tím netrápila, že si poradí. Vysunovačka ovšem pokračovala, ovšem pak jsem se zachumlala do peřiny, jenžto jsem do práce vstávala na později  a ještě jsem si mohla chvilenku pospat. Měl své mouchy jako já svoje  a není to důležité, co jest faktem, neuvěřitelně mně neustále rozmazloval a vykupoval své hříšky vydatnou výpomocí v čemkoli. Obliba vaření nás obou nám dovolila vychutnávat veledíla toho druhého a o překvápko nebyla nouze. Leč životní cesty se rozeběhly jinudy. A vycházíme spolu i dnes, pokud spolu povídáme, neřekne mi jinak, než moje jediná nekonečná lásko. Prima mužský.

Dnes už trend výpomocí je přehodnocen a muži se zapojují do společných činností, protože jsou přece účastníky téhož. Aspoň ti mladší. Model bývalých rodin ponechám stranou, starého psa novým kouskům nenaučíš, jak říkávala s oblibou má teta.

Životní poutí jsem poznala i jiné muže, kolegy v práci i kolegy mé sestry, kamarády, přátele, známé, kdy mohu říci, že moudrost, galantnost, takt, nadhled, rozhled i charisma dohromady jsem poznala jen u jediného. Bohužel již není mezi námi a byť jsem jej znala jen velmi krátce, učaroval mi. Neměli jsme spolu žádné techtle ani nic jiného, o to přece nejde.

Nelze říci, že by byli muži nezajímaví, rozhodně ne. Každý má něco, čím upoutá a je to skvělé, odpuzující jedince tady nevzpomínám, hrubiány a podobná stvoření, kteří ženu vidí těma očima, co nejposlednější z posledních.

Přítel má taky zvláštní a netypický přístup. Při přípravě a servírování šílí, že se obslouží, snídani si taky chce udělat sám a oblečení si taky vyžehlí sám, protože mu ruce neupadnou a hlavně je nevrlý, když bych to ráda udělala, ženské některé už jsme takové. Ne, no prostě ne.Je pravda, že má své sebevědomí a nepotřebuje si je léčit na komkoli. Je to muž s velkým M a byla náhoda, že jsme se potkali.

Můj kolega v práci rád s vášní vyprávěl, co uvařil, co vymyslel za recept a přidal jej k lepšímu a neopomněl připomenout, jak si jeho polovička rochní nad tou blažeností.

Jiný kolega vzpomínal, co se ženou tropili, jak blbli a ne že postelové kreace, to by bylo jistě taky mnohdy zajímavé, ale takové ty momenty, na které rádi vzpomínali a těšili se na další.

Mám pocit, že to dávání si jeden druhému je ta cesta, jistě, škorpení k životu patří, ale to natruc a bojování? Blbost.

Taky se jeden kolega v práci kasal, že má každou chvíli jinou milenku, byla jsem kousavá, nepopírám.

Už s tebou podruhé žádná nešla, což ? Pohledem jsem byla zabita, ale asi jsem uhodila na hlavičku.

Tak si říkám, že ono v dobrém i zlém, něco na tom bude. Střídání a hledání partnerů? Fajn, nakonec, a není to z mé hlavy, jak říkají psychologové, si zase najde každý, co už měl doma.

Tak nepřeberte.