Žít z peněz, nelze věčně

V období prosperity přibývá lidí, kteří vydělávají více, než utratí. Snem mnoha lidí je vydělat tolik peněz, aby už vůbec nemuseli pracovat. Ve světě je i mnoho těch, kteří takové jmění zdědili po rodičích.

Ušetřené peníze lidé investují různým způsobem. Zjednodušeně však lze napsat, že inkasují úroky ze svých úspor. Úroky však musí někdo zaplatit. Platí je ti, kteří jsou nedočkaví a chtějí utrácet dříve, než si vydělají. Z půjčených peněz jsou financovány i podnikatelské záměry. O zisk z úspěšného podnikatelského záměru se musí podnikatel rozdělit s investory (věřiteli).

Pro ty, kteří mají naspořeno je tedy půjčování nezbytným prostředkem k „vydělávání z peněz“. Proto podporují největší miliardáři rozhazovačné záměry států ve všech oblastech, včetně sociálního rozhazování, případně válečného vývozu demokracie. Zadlužené státy emitují dluhopisy a platí úroky (USA zaplatí ročně na úrocích 260 miliard USD, ČR 50 miliard Kč). Pro investory je příjemné, i když si půjčují firmy a lidé. Půjčování a investování byl ještě nedávno nejrychleji se rozvíjející business. Investičních poradců a prodejců různých typů půjček je dodnes přehršle.

Lidé, kteří žijí z úroků, či úspor spotřebovávají produkty, které potřebují ke svému životu. Produkty spotřebovávají i lidé žijící ze sociálních dávek. Obě skupiny však nic nevyrábějí. Vše co spotřebují, musí vyrobit ostatní. Ti však velice často také spotřebovávají více, než dokáží vytvořit. Vyšší spotřebu hradí pomocí dotací od státu a také osobním zadlužováním. Produkty se přitom musejí dovážet ze zahraničí.

Poptávka po produktech stále rostla, rostly i ceny. Firmy vydělávaly a další lidé se úspěšně ocitli v kategorii rentiérů. Růst cen působí pozitivně na lidské utrácení. I nakupující chtějí vydělat. Když rostou ceny, vyplatí se nakoupit, co nejdříve. Výhodné mohou být i nákupy na dluh.

Když však už není komu půjčovat, nastává problém. Investorů přibývá a roste „poptávka po dlužnících“. Hledají se nový potenciální dlužníci. ČR a ostatní postkomunistické státy se ochotně vrhly do náruče dluhů a tím oddálili příchod krize. V důsledku růstu poptávky po „dlužnících“ rostly i ceny akcií, do něčeho se ty prachy prostě vrazit musí. S poklesem prodeje půjček (zejména v USA) se „změkčovaly“ pravidla , aby dostupnost půjček vzrostla i pro nedůvěryhodné dlužníky .

Dokud se půjčuje a rostou ceny, lze hovořit o prosperitě. Mnohdy se však na růstu HDP podílí spotřeba občanů, firem i státu financovaná dluhem (případ ČR posledních deseti let). V ČR je ve srovnání s tzv. vyspělými zeměmi ještě velký potenciál zadlužování (ve srovnání s USA či Německem jsme zadluženi na 50%).

Velkému apetitu spotřebitelů se přizpůsobil i trh. Poptávka po práci vyhnala její cenu do vysokých hodnot. V tzv. vyspělých zemí ubývá lidí, kteří chtějí pracovat. Globalizovaný trh si však snadno poradil. Důsledkem byl nárůst dovozu a postupný přesun výrobních firem do zemí, kde se na práci dá ještě vydělat. Brzy došlo v rámci konkurenčního boje i k poklesu cen mnoha produktů.

Deflace začla pozvolna různými výprodeji. Četnost výprodejů stále roste a nyní přerůstá v téměř kontinuální snižování cen (zatím jen některých produktů). Pokles cen textilního zboží, obuvi a elektroniky prakticky likviduje domácí výrobce, kteří nedokáží konkurovat zahraničí. Nákupní apetit klesá, neboť je pro nakupujícího výhodnější nakupovat co nejpozději. Dnes už je běžné, že když si člověk koupí elektroniku na splátky, je po půl roce na trhu lepší zboží, za nižší cenu než je zůstatek splátek.

Když v USA přestávali někteří lidé z různých důvodů splácet úvěry a hypotéky, ustal i pravidelný přítok úroků věřitelům. Bankám zůstaly v majetku domy a věci, jejichž hodnota je menší než dlužné částky. Věřitelé znervózněli a začali zkoumat, kdo má jejich peníze. Mnozí brzy zjistili, že půjčovací systém nasměroval jejich peníze do velice rizikových úvěrů. Začali tedy rychle usilovat o přemístění svých peněz do bezpečnějších rukou. Prudký výprodej akcií však snižuje jejich hodnotu a lidé je prodávají se ztrátami. Přesto se lidé domnívají, že se jim prodej akcií i za nižší cenu vyplatí. Mají totiž obavy, zda mají jejich akcie vůbec nějakou cenu. Mnohé firmy jsou totiž zadlužené natolik, že po jejich krachu na akcionáře zřejmě nic nezbude. Akciové trhy jsou však jen špičkou ledovce hospodářské krize.

Větším problémem je celkové snížení spotřeby většiny produktů. Firmám klesají tržby a tím i přísun peněz. Firmy však peníze potřebují na svůj provoz. Snižují proto ceny a snaží se prodat své produkty jakýmkoliv způsobem. Spotřebitelé odkládají své nákupy, neboť se jim vyplatí počkat na nižší cenu. Na pokles poptávky zcela logicky reagují firmy omezením výroby. V této fázi krize se právě nacházíme. Propouštět se teprve začíná, investice se omezují.

Investoři se bojí o peníze. Nevědí do čeho investovat. Množství peněz, které „leží ladem“ prudce roste. Poptávka po úvěrech je veliká, ale ti, kteří o ně žádají, neskýtají garanci schopnosti dluhy splácet. Roste i poptávka po penězích, protože investoři chtějí raději peníze než akcie.

Lidé dnes drží ve svých úsporách obrovské množství peněz. Mohli by za ně žít všichni lidé této planety několik let. Jenže to by za nás museli vyrábět mimozemšťani. Vlády se chystají další peníze natisknout, a v podstatě je rozdat. Tím celkový objem peněz připravených k utrácení ještě více vzroste.

Krize vyvrcholí v okamžiku, kdy se lidé začnou zbavovat úspor a začnou nakupovat. Růst poptávky ukončí pokles cen. Peněz je však mezi lidmi příliš mnoho. Produktů je však omezené množství, což vyvolá růst cen. Růst cen, povzbudí nákupní apetit. Lidé se budou snažit zabránit znehodnocení neúročených úspor a začnou se jich prudce zbavovat. Výsledná inflace může dosáhnout astronomických rozměrů. Množství volných peněz totiž mnohonásobně převyšuje celosvětový objem současné ceny roční produkce všech produktů, ale i celosvětové spotřeby už dnes.

Peníze jsou pouhým prostředkem k oceňování hodnot. Ve chvíli, kdy ztratí schopnost plnit svoji směnnou funkci, ztrácejí význam. Úspory v penězích jsou znehodnoceny a lidé mohou začít vydělávat a šetřit znovu od začátku.