Virtuální ekonomika

Ekonomický růst HDP je kritériem úspěšnosti státu. Často je však relativní. Když lidé vydělávají málo peněz, mohou si je půjčit. Utrácení půjčených peněz se projeví jako ekonomický růst.

Půjčují si i firmy, půjčuje si i stát. Dokud si všichni půjčují a utrácejí, ekonomika zdánlivě roste (přírůstek HDP se často rovná objemu nových dluhů). Dokonce i státu se daří lépe, neboť inkasuje daně ze spotřeby, která je hrazena dluhy. Všichni si žijí nad poměry, utrácejí více, než vydělají.

Vždy však dojde k nasycení trhu půjček. Lidé i firmy půjčky splácejí. Výsledkem je, že utrácejí méně, než vydělají. Nepříjemně tím klesnou i příjmy státu, neboť splátky půjček a platby úroků nepřinášejí spotřební daň. Stát proto rád přimhouří oči nad jištěním poskytovaných půjček a umožní bankám riskovat. Banky tak půjčují o sto šest. Není to ani příliš velký problém, protože většina půjčených peněz není kryta žádnými aktivy, ale pouze jejich nepatrným zlomkem. Peníze tak banky vytvoří pouhým záznamem do informačního systému. Závazek dlužníka dluh splatit často přemění na aktiva, s kterými dále obchodují.

Lidé mají naivní představu, že banky půjčují peníze z vložených vkladů. Realita bankovních obchodů a finančních operací je však zcela jiná. Banky běžně půjčují až třicetinásobek držených vkladů. Prakticky tím emitují další peníze, zcela nezávisle na národních bankách.

Významný objem vkladů tvoří důchodové fondy. Do těch lidé postupně vkládají peníze a potom si je zase postupně vybírají. Průtok peněz je často finančními analytiky optimalizován. Splátky úroků a půjček jsou časově synchrozovány s výplatou penzí a dalších závazků finančních ústavů.

Používaný systém pomáhá spotřebě a tedy ekonomice, ale je značně křehký. Větší výpadek splátek úvěrů vyvolá celkem snadno problém. Výplaty závazků nepočkají. Krátkodobý výpadek splátek úvěrů pokryjí povinné rezervy finančních ústavů. U hypoték se také počítá s likviditou zadlužených nemovitostí. Problém však nastává, když jsou „důchodci“ netrpěliví a začnou předčasně vybírat své vklady. Téměř žádná dnešní banka nedokáže uspokojit všechny své věřitele, bankovní systém s takovou situací vůbec nepočítá.

Problém nastává i s likviditou nemovitostí. Banky vrhnou zabavené nemovitosti na trh realit, tím zvýší nabídku. Důsledkem je pokles cen realit. Nastávají potíže stavebním firmám. O nové domy klesá zájem a jejich tržní ceny jsou tak nízké, že neumožňují tvorbu zisku. Stavební firmy omezují výrobu a propouštějí zaměstnance. Lidem klesají příjmy a tím klesá i spotřeba.

Domino pokračuje do dalších odvětví ekonomiky. Pokles spotřeby způsobuje omezování výroby v dalších odvětvích. Firmy omezují investice a hledají úspory ve své činnosti. Omezování výroby vede ke snížení počtu zaměstnanců a tedy celkových příjmů zaměstnanců.  Lidé méně utrácejí a spotřeba dále klesá. Lidé také vybírají vklady a čerpají pojištění. Tím způsobují potíže dalším bankám a pojišťovnám. Mnozí se však svých peněz nedočkají. Jejich peníze jsou rozpůjčované a v důsledku eskalující krize, ztrácejí další subjekty schopnost půjčky splácet.

Státy s vyspělým sociálním systémem jsou nuceny vyplácet stále větší objem peněz lidem, kteří se v důsledku krize ocitli bez příjmů. Stát peníze neumí vydělat, musí si je půjčit, což je v takové situaci totéž, jako když je natiskne. Vklady přirozeně nerostou a o státní dluhopisy přestává být zájem.

Blížící se katastrofě se stát pokusí předejít, převzetím krachujících finančních institucí. Z krátkodobého pohledu tím dojde ke zpomalení dominového efektu šířící se krize. Znárodněné finanční ústavy (převzetí 80% AIG je prakticky znárodnění) nejsou zdrojem příjmů, ale naopak generují obrovské výdaje státu. Stát však žádné peníze nemá, musí si je půjčit a vybrat od daňových poplatníků.

Růst státního dluhu, který nastal v několika posledních dnech v USA nemá v lidské historii obdoby. Vůbec si nedovedu představit co s tím ten stát bude dělat. Myslím, že si to nedokáže představit ani současná americká vláda. Nicméně brzy jim končí mandát, takže to v podstatě není jejich problém.