Věčný boj o přežití

Příroda je tvořena mnoha typy tvorů a rostlin. Některé formy života se prosazují lépe, jiné hůře. Na většině kontinentů byli lidé, až do šestnáctého století pouze jedním z mnoha typů tvorů.

Lidé soupeřili o zdroje s jinými tvory. Výsledkem byla určitá rovnováha mezi tvory. Množství lidí významně nerostlo (Afrika, Austrálie, Severní Amerika). V Evropě a Asii byla situace jiná. Lidé zde dokázali změnit životní prostředí ke svému obrazu, rozmnožili se a stali se dominantními tvory.

Brzy však bylo na některých územích lidí příliš mnoho. Dostupné zdroje nestačily pro všechny. Efektivita získávání zdrojů rostla, ale rostla pomaleji než množství lidí. Logickým důsledkem byly vzájemné konflikty a migrace poražených. V některých případech i dobývání nových území a „hubení“ konkurentů.

Neustálé konflikty a každodenní boj o přežití vedly ke zrychlení vývoje nástrojů zefektivňujících získávání zdrojů. Zdroje lze získávat lovem, pěstováním plodin, těžbou surovin, výrobou, ale i bojem (kořistí). Za čas lidé vyrobili lodě a účinné zbraně a vydali se na jiné kontinenty.

Střetnutí lidí bojujících o přežití s jinými živočišnými druhy a lidí, kteří jsou v přírodě dominantní a o zdroje bojují mezi sebou bylo neodvratné. Pro „zdokonalený“ druh lidí byli lidé, kteří nedospěli k vlastní expanzi slabým konkurentem. Kolonizace a případné vyhubení některých lidí byly logickým důsledkem přírodního vývoje.

Na některých kontinentech vedlo nepřirozené (importované) zvýšení efektivity „přežití“ k výraznému přemnožení lidí. Prudce se množící lidé potřebují zdroje, které nedokáží sami vytvořit. Někteří politici a lidé to považují za problém, který se snaží řešit.

Dnes už lidé soupeří o zdroje téměř na celém světě. Svá územní nároky většinou ovládají na základě toho, že je jejich předkové získali bojem. Otevřeně to však neříká nikdo, prakticky to tak je.

Mírové koncepce se snaží současný stav zachovat. Mnozí však zcela zapomínají, že udržení současného stavu vlastnictví čehokoliv nevyplývá z nějaké „absolutní spravedlnosti“. Vlastnictví čehokoliv a existenci státu je totiž nutné dokázat obhájit. A obhájit jakýkoliv nárok vyžaduje sílu (vojenskou, hospodářskou apod.). Ten kdo „zeslábne“ se automaticky dostává do područí jiných. Nikdy tomu nebylo jinak, a není žádný důvod k jinému vývoji.

Desetiletí mírového soužití vytvořily iluzi, že existuje nějaké „absolutní právo“. Realitou však je, že to „právo“ bylo vynuceno silou a hrozbou síly. Tím četníkem byl Sovětský svaz a USA (v 19tém století Velká Británie). Četníci však „zeslábli“ a rizika nestability vzrůstají. Vzrůstá i vliv nového impéria, které nenápadně ale zřetelně posiluje své pozice všude ve světě. Vzrůstají i ambice těch, kteří zjišťují, že už nemusejí "poslouchat".