Stát jako účastník trhu

Stát je organizované násilí a nikdy tomu nebylo jinak. Každé právo se opírá o hrozbu nebo výkon násilí. Právní stát používá násilí pouze na základě jednoznačného výkladu zákonů. Pokud stát nedokáže prosadit dodržování zákonů je to příznak jeho selhávání.

Státní zřízení mohou být různá, ale základ výkonu moci je vždy stejný. K ovládání lidí vládci používají sílu i manipulaci. V demokracii je rozhodujícím prostředkem manipulace, v diktatuře je jím brutální síla. Nic však není černobílé a konkrétní význam manipulace a síly se liší stát od státu.

Základem lidské společnosti je směna, ideálem pro mnohé je naprosto svobodný trh. Ten je však utopií, neboť lze zdroje získávat i násilím. Každý stát vznikl jako ochránce před násilím ostatních. Sám se však zdrojů zmocňuje také násilím. Teoreticky by lidé žádný stát nepotřebovali, prakticky je to však nemožné. Vždy se najde někdo, kdo uplatní násilí k získávání zdrojů. Ve výsledku vždy vítězí lépe organizovaná síla, tedy stát.

V rámci demokratické manipulace je vytvářen dojem, že stát je služba, že je tu pro lidi a že o tom lidé rozhodují. Demokratická manipulace je založena na dogmatu, že většina má vždy pravdu. Objektivně k tomu však není žádný důvod, v praxi je to spíše naopak (Paretovo pravidlo aplikované na rozložení inteligence). Demokracie je pouhým výsledkem vítězství kvantity nad kvalitou.

Každý stát vstupuje na trh násilím, nutí jeho účastníky platit za produkty, bez ohledu na to zda je chtějí. V demokracii rozhoduje většina, která vnucuje svoji vůli ostatním.

Vládce státu nelze vyloučit ze směny. Demokratický stát postupně rozšiřoval rozsah dodávaných produktů. Vynutil si placení zdravotní péče pod záminkou solidarity. Uměle zvyšuje poptávku pomocí hrazení péče lidem, kteří na ni nemají. Tím nutí ostatní účastníky trhu platit produkt, který nepotřebují. Stát si vynutil placení sociálního pojištění na důchod. Vybrané peníze však okamžitě utratí. Buď si je půjčí – důchodové fondy např. v USA nebo z nich zaplatí přímo okamžité výdaje na důchod (v minulosti zde byl přebytek, který byl prožrán). Stát tak bere jednotlivci možnost samostatného hospodaření. Svobodný člověk by peníze, které musí platit státu na důchod mohl investovat dle svého uvážení (bydlení, spoření, podnikání,…).

Každý stát zatěžuje všechny své aktivní občany svými nároky. Občané na celém světě jsou rukojemími vládců svých států. Na svobodném trhu mohou obchodovat, jen když svému státu zaplatí. Proto úvahy založené na projekci svobodného trhu selhávají. Státy jsou také účastníkem trhu. Jsou účastníkem trhu pro který neplatí zákon nabídky a poptávky. Každý stát určuje nabídku i poptávku násilím.

Život lidské společnosti bez států není možný, násilí se vždy zcela zákonitě objeví. Státy a jejich vládci se měnily a měnit budou. Většinou k tomu dochází v situaci, kdy stát není schopen získat dostatek prostředků pro udržování své moci. Tedy vládci nejsou schopni plnit závazky vůči těm, kteří je drží u moci.