Rizika budování komunismu demokratickou cestou

Lidské tělo se prakticky neliší od těl zvířat. Pro lidské tělo platí stejná pravidla jako pro těla zvířat. Mozek je také součástí těla a mají ho i zvířata. Mnoho současných politických a morálních doktrín, však vychází z ničím neopodstatněného předpokladu, že člověk nepodléhá stejným genetickým zákonitostem jako všichni ostatní živočichové.

Člověk vyšlechtil mnoho plodin a hospodářských zvířat. Zákonitosti a pravidla genetického výběru platí na všechny živočichy. Genetickými zákonitostmi člověka se zabývá eugenika. Tato věda je mnohými zatracována, neboť byla zneužita nacistickou ideologií hitlerovského Německa. Holý fakt, že lze člověka šlechtit, či křížit je však realitou. Žádné zákazy a perzekuce nemohou změnit přírodní zákony.

Současná ideologie ovládající euroatlantickou civilizaci přírodní zákony dědičnosti nejen ignoruje, ale snaží se je i popřít. Představa, že všichni lidé jsou v okamžiku narození prakticky potenciálně stejně schopní je totiž jedním ze základních pilířů současných vládnoucích ideologií.

Praxe však ukazuje, že nikdy nelze dosáhnout vysněných cílů na základě chybných předpokladů. Rozdílnost vrozených lidských schopností je však natolik zjevná, že její popírání vyžaduje značné úsilí. Největší problém vzniká v rasové a etnické oblasti. Při statistickém vyhodnocení lze totiž velice snadno zjistit, že výskyt určitých vlastností, projevujících se schopnostmi, je příznačný pro určitá etnika či rasy. Proto je jakékoliv statistické hodnocení vlastností, či aktivit lidí na základě etnika či rasy zakázané. Samotní propagandisté „vrozené stejnosti“ jsou si totiž vědomi toho, že lžou. Kdyby skutečně věřili tomu, co tvrdí, nemuseli by se žádných statistik obávat. Rasový problém však zde nechci řešit, je totiž jen okrajovou částí skutečného problému.

Skutečný problém vyplývá z ignorování genetické predikce schopností člověka. Přesné by bylo použít termín – rozdílná vrozená kvalita člověka. Takové označení je sice přesné, ale z hlediska chápání propagandou namasírovaného davu nemorální. Když chovatelé šlechtí dostihové koně, vědí velice dobře, že kvalitní hřebec a kvalitní kobyla budou mít s největší pravděpodobností kvalitní potomky. Mezi žádané vlastnosti přitom nepatří jen rychlost, ale i charakter. Ostatně na dostihy jsou šlechtěni jiní koně, než na parkůr.

Generace našich předků prodělaly mnohatisíciletý vývoj „spontánního šlechtění“ svých genů. V minulosti zcela běžně porodila jedna žena dvacet až třicet dětí za život. Dospělosti se však dožívalo jen malé procento všech narozených. Čím byla rodina úspěšnější, tím více dětí se v ní dožilo dospělosti. Zvláště v Evropě byly podmínky přežití značně obtížné. Naši předci museli kromě obživy stavět hrady, města a pevnosti a živit vojáky.

Úmyslné šlechtění člověka lze morálně odmítnout, aniž by tím vznikl jakýkoliv problém. Bohužel však velice často dochází k neúmyslnému „šlechtění“ lidí, které má mnohdy, pro budoucnost nebezpečné důsledky. Sociální systémy umožňují nejen přežití, ale významně podporují i množení lidí, kteří by bez cizí pomoci nedokázali přežít. Jejich děti většinou zdědí stejné „neschopnosti“. Nezáleží přitom na rase či etniku, je to zcela obecný fenomén. Sociální péče způsobuje celkový pokles kvality populace. Kvalifikovaných a šikovných lidí, kteří vytvářejí hodnoty je stále méně. Těch, kteří jsou schopni vykonávat jen málo kvalifikované práce, naopak přibývá. Navíc jsou takto „schopní“ lidé importováni ze zemí, jejichž vývoj je pomalejší. Celkově tím klesá hodnota málo kvalifikované práce, neboť těch, kteří jsou ji schopni vykonávat je na světě značný přebytek. Snahy omezit migraci naprosto nic neřeší. V globalizovaném světě se nekvalifikovaná práce „přestěhuje“ tam, kde má globálně nejnižší náklady.

Začarovaný kruh však pokračuje. Sociální systém musí být z něčeho financován. Iluzorní je rozšířená domněnka, že systém financují nějací boháči. Ve skutečnosti leží celý sebezáhubný systém převážně na bedrech stále klesajícího počtu kvalifikovaných pracovníků. Ti si však uvědomují hodnotu své práce. Požadují proto odpovídající příjem, při vyšším zdanění tedy vyšší. Celkově se tím významně zvyšují náklady na kvalifikovanou pracovní sílu.

Jenže i kvalifikovaná pracovní síla se dá nakoupit výhodněji v zahraničí. Dnes už se nepřesouvá do Asie jen „laciná“ práce, ale i kvalifikovaná. Dnes v Asii rostou továrny, které jsou nejmodernější na světě, přesouvá se tam i věda i výzkum. Za nimi se přesouvá i stále rostoucí počet lidí z celého Světa. Vysoce kvalifikovaní příchozí, jsou totiž v méně socialistickém prostředí schopni dosáhnout mnohem vyšší životní úrovně. Přičemž jejich zaměstnavatelé mají mnohem nižší náklady. Migrace je jevem, který mění kvalitu populace ještě rychleji než uměle ovlivňované množení.

V důsledku všech výše uvedených jevů roste i spotřeba a přesouvá se i kapitál. Nevyhnutelně se tím prohlubují problémy zemí „ve kterých se nevyplatí vyrábět a pracovat a nakupovat“. Pokud utopii sociálního státu neopustíme, dopadneme hůř, než když jsme realizovali komunistickou utopii (sociální stát je v podstatě její skrytá forma). Chvíli lze spotřebu udržovat nárůstem dluhů. Dluhy však mají svůj strop. Postupně nejsme schopni adekvátně s vývojem ve světě investovat do obrany, čímž riskujeme holou existenci. Problém budeme mít, i kdyby na světě nebyly státy s agresivními choutky. Nikdo od nás nebude kupovat předraženou produkci a financovat tak naše utopistické experimenty. Dosud své zboží prodáváme díky tradici nebo technologické jedinečnosti. Už teď i naši občané dávají přednost levnějšímu zboží z méně socialistického zahraničí. Začalo to levnými šunty, ale postupně přibývá stále kvalitnější a sofistikovanější zboží. V některých případech už jsme na dovozu z Asie zcela závislí. Některé produkty se například v Evropě už vůbec nevyrábějí.

Nakonec budeme stejně nuceni pracovat za nižší mzdu než lidé v Číňané či Indii a budeme mít životní úroveň horší než oni. Je to zcela logické, neboť oni budou našimi budoucími zákazníky. Ze své práce se budeme muset nejen uživit, ale budeme ještě navíc splácet i dluhy. Na sociální systém budeme muset zcela zapomenout. Budeme rádi, když nám někdo dluhy odpustí. Osobně se však domnívám, že nám je nikdo neodpustí, protože nebude mít důvod opakovat naše chyby. Ekonomická úspěšnosti nelze dosáhnout přerozdělováním, ale pouze prací, případně rozprodejem zdrojů. Paradoxně nás může zachránit návrat komunistické ideologie do Číny. Dnes je však komunistické ideologii blíže EU než Čína, která předvádí, že kapitalismus funguje i v autokracii. 

Čím hlouběji se do svých utopií ponoříme, tím déle a hůře se budeme ze vzniklých problémů vyhrabávat. Možná je ještě čas náš sebevražedný vývoj zastavit. Možná je to náš neodvratný osud, neboť těch, kteří chtějí žít teď a budoucnost je nezajímá, je většina. Vývoj světa se však zrychluje a dnešní mladá generace se důsledků dožije. Tedy pokud jejich vzniku nezabráníme.