Proč?

V Evropě žije více etnických a národnostních skupin, než je států. Není to nový jev, jen přibyly nové entity v nových lokalitách. Názory na řešení soužití více národů či etnik se vždy odlišovaly. My v bývalém Československu bychom to měli vědět nejlépe.

V Československu z roku 1918 žilo mnoho národů. Oficiálně vládla idea harmonického soužití, která se však nelíbila všem. Německá národnostní menšina měla vlastní hrdost a její příslušníci nechtěli být Čechoslováky. Drželi při sobě, když Československá policie zatkla německé výtržníky, stali se terčem výhružek a útoků. Prostě ta policie nebyla „jejich“. Prakticky jakýkoliv výkon státní moci, který se jich týkal považovali Němci za útok na svůj Národ.

Československý stát v područí Sovětů, kteří německý národ srazili na kolena, Němce z ovládaného území vysídlil. Byl to jistě akt násilí, který si však vítěz války může dovolit. Dalo by se spekulovat, co by se dělo, kdyby násilné vystěhování neproběhlo. Osobně se domnívám, že by se po pádu sovětské nadvlády nad Československem, Německo sjednotilo i se Sudety. Jistě by se našel dostatek argumentů a německé obyvatelstvo v Sudetech by bylo z připojení k Německu nadšeno.

Situace ve Francii, kde žije mnohamilionová skupina přistěhovalců, které sjednocuje islamismus je také problémem existence velké skupiny lidí, kteří se necítí být francouzy. Když před dvěma lety mladí zlodějíčci prchali před policisty, chtěli se ukrýt v prostorách transformátoru vysokého napětí. Díky své technické neznalosti zemřeli po úrazu vysokým napětím. Jejich přátelé, jejich komunita (nevím jak to přesně nazvat), to vyhodnotila jako útok francouzské moci – cizí nepřátelské moci na jejich "společenství". Následné rozsáhlé nepokoje byly demonstrací „cizosti“, tedy faktu, že francouzská policie, francouzské úřady a podobně nejsou jejich.

Když se tuto neděli večer dva mladíci řítili na ukradeném motocyklu, bez znalostí dopravních předpisů po ulici, střetli se s policejním autem. S dodržováním francouzských předpisů si nelámali hlavu (podobně jako náš slavný fotbalista), a tak neměli ani přilby, což se jim stalo osudným. Rozbili si hlavy a zemřeli. Jejich přátelé, jejich komunita situaci vyhodnotili, jako útok francouzské moci. Následovala odveta namířená proti nepřátelům, tedy všemu co představuje Francii. Zaútočili na policisty, knihovnu, finanční úřad, prostě na vše, kde uviděli symboly francouzského státu. V zápalu boje zničili ještě pár automobilů a „drobností“.

Lze předpokládat, že dnes mají policie a francouzská státní moc už dostatek zkušeností k tomu, aby další eskalaci nepokojů z jedné lokality zabránili. Situaci to na čas vyřeší, ale vzájemná nevraživost ještě více vzroste. Ti co jsou hrdí na to, že nejsou Francouzi, budou v klidu jen do té doby, co se jejich zájmy znovu nestřetnou s nenáviděnou francouzskou mocí.

U nás je to jiné, i když motivy nevraživosti jsou možná podobné. Napadlo mne to na základě dávné vlastní zkušenosti ( http://vasicek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=16400 ) a přečtení článku:

V nemocnici skončil učitel, kterého v Dubí na Teplicku napadli rodinní příslušníci malé Romky. Pedagoga nenechalo chladným, že děvče házelo na ulici po kolemjdoucích kameny, a tak ji napomenul. Výchovná výtka pobouřila příbuzné natolik, že učitele surově zbili. http://www.novinky.cz/clanek/127679-ucitel-napomenul-romskou-zacku-pribuzni-ho-zbili.html

My prostě nejsme "jejich" a oni drží při sobě.