Příčiny rasové a etnické nenávisti II

V polovině 80-tých let jsem v rámci studentské brigády učil, později to bylo krátce i mé povolání. Teoretické znalosti o genetických předpokladech si i průměrně inteligentní učitel brzy ověří v praxi. Některé děti jsou talentované na všechno, některé na něco a některé na nic. Jistěže jsou děti snaživé i líné a lajdáci. Nicméně dítě bez talentu se může snažit sebevíce, ale výrazných úspěchů nedosáhne. Na druhou stranu velice talentovaný žák, často dosáhne úspěchu i bez jakékoliv námahy.

Domnívám se, že každý chodil do školy a ví, o čem tady píši. Mnoho těch, kteří „bezpracně vynikali“, bylo a je nenáviděných. Mnoho těch, kteří se „bezvýsledně snažili“ bylo zesměšňováno. Je to kruté, nespravedlivé, ale prakticky s tím nelze nic dělat, není to ničí vina, ani zásluha.

Učil jsem i pár dětí jiné rasy (tehdy se jim neříkalo Romové). Jedna dívka byla talentovaná a mezi ostatní žáky zcela zapadla. Ostatní neměli to štěstí, jejich mentální a motorické předpoklady byly hluboko pod běžným průměrem. Někteří z nich měli snaživé rodiče a ti se také snažili. Nicméně (i když jsem se snažil pomoci a kladl na ně nižší nároky) ta snaha jim pomohla pouze k přiblížení se průměru. Ostatní žáci se jim vysmívali, přitom byli ve srovnání s nimi líní a zlí. Jenže měli vrozenou výhodu lepších schopností.

Setkal jsem se však i s dětmi (byl mezi nimi i jeden bílý), které své mizivé schopnosti rozvíjet vůbec nechtěli. Ty pohrdaly naprosto všemi a vším. Ve třídách měli u spolužáků respekt, který rostl se zvětšujícím se věkovým rozdílem. Ten se po každém propadnutí zvětšoval. Měl jsem možnost seznámit se i s jejich rodiči a sourozenci. Nebylo to na třídních schůzkách (ty zcela zásadně ignorovali), ale po mých marných pokusech zabránit šikanování jiných dětí těmito „desperáty“. V ulici, kterou jsem šel z práce k tramvaji, mě přidrželi u popelnic a upozornili mně, že se nemám plést do „jejich věcí“.

Naprosto jejich chování chápu. Tihle lidé prostě pochopili, že při výkonu poctivé práce nemohou konkurovat svým bílým spoluobčanům, kteří jsou od přírody pro její výkon lépe vybaveni (možná nespravedlivě).

Lidé jsou různí a lidské rasy jsou různé. Všichni lidé chtějí být úspěšní a prosadit se. Objektivní rozdíly mezi nimi způsobují, že se na světě realizují odlišným způsobem. Ten se však nemusí všem líbit.