Každý člověk spotřebovává zdroje (jídlo, energii, oblečení,…). Většina lidí na světě získává zdroje přímo z přírody nebo prodejem své práce. Vzájemně výhodná směna má formu dělby práce. Na trzích si svůj podíl vynucují státy silou své moci. Ostatní účastníky směny stát nutí k platbám za tzv. státní služby.
Technologický vývoj umožnil značný nárůst produktivity ve většině odvětví. V Evropě a USA proto zdroje vytváří jen nepatrné množství lidí. Velké množství lidí žije z nároků (důchody a úroky z kapitálu) a velké množství lidí pracuje pro stát. Z trhu získávají stát a banky více zdrojů než průmysl a zemědělství. Mnozí se domnívají, že by zemědělec nedokázal bez úředníků a bankéřů vypěstovat ani brambory. Zemědělec, ani jiný výrobce reálných produktů o rozsahu služeb státu a bank nerozhoduje. Má pouze povinnost platit určenými penězi daně.
Demokratický systém aplikoval právo na důstojné životní podmínky pro každého. Myšlenka je to ušlechtilá, její realizace však způsobuje vážné problémy. Neustále roste počet lidí, jejichž existence je ekonomicky ztrátová.
Stále více práce lze nakoupit globálně levněji. Práci získávají dělníci ve světě. Roste množství typů práce, jejíž hodnota je nižší než životní náklady dělníka, který ji vykonává.
Ekonomiky států s přebujelým systémem přerozdělováním jsou jako celek méně efektivní než ostatní. Do nákladů každého výrobku vyrobeného v Evropě se promítají i náklady na nezaměstnané, na důchodce, na státní aparát. Na trhu jsou však snadno dostupné výrobky ze zemí, kde je „režie státu“ mnohem nižší.
Hodnota mechanické práce bude neustále klesat (pokud nejdojde k výrazné skokové redukci počtu žijících lidí, jako v minulém století). Do dělby práce se zapojuje stále více lokalit z celého světa. Z dlouhodobého hlediska je zřejmé, že technologický vývoj povede ke ztrátě významu manuální práce.
Málokdo si připouští, že většina lidí nemá mentální schopnosti vykonávat „perspektivní“ práci. Perspektivu má pouze práce, kterou nedokáže vykonávat stroj (dnes i Číňan). Stroje výhodně nahradily práci zvířat i lidí, a tento trend se nezastaví.
Každá společnost dokáže uživit ekonomicky neužitečné lidi. Množství a rozsah „sociálna“ může být určován morálně a politicky, úspěch realizace je však limitován výkonností ekonomicky užitečných (a těch je stále méně). Neužiteční jsou na tom podobně, jako pivovarští koně po rozšíření automobilové dopravy. Lidsky brutální však je, že na trhu vítězí pivovar, který se zbytečných koní rychleji zbaví.
