V současné době je připravována legislativa, na jejímž prosazení mediální korporace vydělají přibližně 100 miliard Kč.
Po padesáti letech postupně končí kopírovací monopol na nahrávky Rolling Stones, Pink Floyd, Beatles a další úspěšnou hudbu šedesátých let. Evropský parlament připravuje zákon, který prodlouží kopírovací monopol na hudební díla o dvacet let. Většinu kopírovacích práv vlastní mediální korporace, jejich aktiva, která už mohla být bezcennými, schválením zákona prudce vzrostou přibližně o 100 miliard. Jediné náklady celé operace spočívají v prosazení příslušného zákona.
Česká vláda v r. 2008 prodloužení kopírovacího monopolu odmítla. Mimo jiné odmítnutí zdůvodnila slovy: „ČR je přesvědčena, že návrh je především výsledkem lobbingu nahrávacích společností, které se obávají ztráty zisků z nahrávek z velmi úspěšného období 2. poloviny 20. století, a který bude přínosem pro tyto nahrávací společnosti, nikoli pro výkonné umělce.“
Prodlužení kopírovacího monopolu odmítaly i další evropské státy. Postupně však státy mění názor a prodloužení kopírovacího monopolu podporují.
V roce 2011 názor změnila i česká vláda. Ministerstvo kultury v čele s Jiřím Besserem (TOP 09) prodlužení kopírovacího monopolu o 20let podporuje.
Politici svým rozhodnutím vydělají korporacím desítky miliard. Mediálním korporacím se proto „investice do politiky“ vyplatí. Náklady na ovlivnění politiků jsou ve srovnání se zisky zcela minimální.
Prodloužením kopírovacího monopolu nic nového nevznikne. Nebude nic nového vytvořeno, ani nezíská nikdo práci. Hlavním výsledkem je, že mediální korporace od lidí vyberou pomocí státu 100 miliard.
Koho zájmy prosazují volení zástupci?
Ptejme se jich, proč je pro společnost potřebné prodloužení kopírovacího monopolu.
