Politické příčiny krize zůstávají

Konec krize a postupné zlepšování nejvíce předvídají lidé, kteří krizi nedokázali předpovědět a dodnes nerozumí nebo nechtějí rozumět jejím příčinám. Současné problémy nejsou odvětvové či finanční. Špatně funguje celé ekonomické prostředí některých států, a na tom se téměř nic nezměnilo.

Správa země, tedy výkon státu je také součástí ekonomické činnosti. Při správě země (např. i výkonu demokracie) se také spotřebovávávají zdroje. Náklady státu (ať už jsou jakékoliv) jsou v podstatě režií života v příslušném státě. Je to režie, kterou musí v důsledku pokrýt ekonomický výkon subjektů podnikajícich v příslušném státě.

Náklady správy země, tedy režie státu (včetně všech státem garantovaných služeb) je však už několik let mnohem vyšší než si příslušné ekonomiky mohou dovolit. Placení daní a skrytých daní, které mají příslušnou režii pokrýt, nestačí. Jestliže v roce 2009 Česká republika hospodařila s deficitem téměř 200 miliard korun (celkový deficit se blíží 300 miliardám), znamená to, že jsme si stále žili „nad poměry“.

Pomocí dluhů nelze krýt ztráty vznikající chybně zvolenou strategií řízení státu donekonečna. Už dnes se stává placení úroků zátěží, která sama o sobě zhoršuje možnosti budoucího návratu k větší konkurenceschopnosti. Pokud chceme najít rovnovážný stav, tedy životní úroveň včetně všech služeb státu, které si můžeme dovolit, můžeme vyjít z výsledků roku 2009.

Pokud si představíme co všechno by mohlo v jakém rozsahu fungovat při vyrovnaném rozpočtu, jsou to naše reálné možnosti. Zkusme si modelově rozpočet roku 2009 zpětně seškrtat, abychom viděli, na co jsme si skutečně vydělali. Vše navíc je na dluh, který bude nutno splatit, na dluh v jehož růstu nám možná věřitelé neumožní pokračovat.

Propad výkonu ekonomiky, tedy zejména průmyslu se možná v tomto roce zastaví. Možná je rozhodující vlna přesunu kapitálu a podnikatelských aktivit na východ, za námi. Přesun byl nevyhnutelným důsledkem ztráty konkurenceschopnosti mnoha společností. Konkurenceschopnost však většinou neztratili vlivem svých chyb, ale v důsledku nadměrné daňové zátěže všech aktivit (včetně zdanění práce). Zvýšení dostupnosti globálních trhů uvedlo na trh hráče, kteří dokáží poskytovat pracovní sílu a podnikatelské prostředí i s nižší režií státu. O úspěchu na trhu vždy rozhoduje především výhodnost nákupu.

Loni jsme na trh neuvedli žádný nový produkt, nic nového, co by byl někdo ve světě ochoten kupovat i při ceně zatížené neúnosnou režií státu. Další ztráty trhů tedy budou pokračovat, i když možná ne tak rychle. Přece jen ještě zůstávají odvětví, která jsou schopna ve světě konkurovat i při zátěži ordinované neefektivním státem.

Hledání řešení je složité, nicméně pro začátek je jednoduchý výpočet reality. Tedy stanovení koncepce uspořádání správy země, které jsme schopni provozovat bez rostoucích dluhů. Sestavení vyrovnaného rozpočtu je prý z ideologických důvodů nemožné. Pokud však nějaký záměr nelze ufinancovat, je nesmyslem pokračovat v jeho realizaci. Každá země bude jednou okolnostmi přinucena (nikdo už nepůjčí) hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. Stát, který to nikdy nedokáže, nemůže přežít. Takový systém se stává „finančním letadlem“. Je-li tedy sestavení vyrovnaného rozpočtu ideologicky nemožné, jsou ty ideologie nefunkční nebo jsou realizovány způsobem, který jejich funkčnost neumožňuje. Příčiny krize jsou tedy politické.

Rozumný vládce by usoudil, že „tudy cesta nevede“ a hledal jinou. Demokratická politika se však zvrhla v marketingové show, ve kterém jsou lidem, nabízeny vily s bazénem na splátky, které nikdy nemohou splatit. A „nabízeči“ žijí okamžitě z obchodní provize, další osud nereálného obchodu je nezajímá.

Pozn: první rekapitulace loňského rozpočtu (populárně): http://aktualne.centrum.cz/domaci/ekonomicka-krize/krize-v-cesku/clanek.phtml?id=657023