Očekávané důsledky krize

Lidé, stát i firmy už pár let utrácejí více, než jim umožňují jejich příjmy. Nedostatek financí řeší půjčováním. Utrácení vypůjčených prostředků se v makroekonomických číslech projevuje jako každoroční růst HDP.

Půjčky jsou užitečné a nemusejí způsobovat problém, umožňují časové posuny spotřeby a příjmů. Jestliže je však již pár let, téměř celý ekonomický růst tažen spotřebou na dluh, problém zákonitě přijít musí. Přichází v okamžiku, kdy už si lidé, firmy a ostatní přestanou půjčovat. Věřitelé nechtějí půjčovat těm, u kterých je pochybnost, že jsou schopni dluhy splatit.

Problémy s nesplacenými hypotékami v USA byly pouze impulsem, který upozornil věřitele, že noví důvěrohodní dlužníci už na trhu nejsou (tedy v USA). Ztráty, které utrpěly banky, jsou nepodstatné. Hloupí politici si však myslí, že jsou ztráty bank, způsobené špatnými úvěry něco podstatného, co je třeba řešit. Ztráty bank či jejich sanace průběh začínající krize už nemohou ovlivnit. K úvědomění, že už není komu půjčovat, už došlo. Ten stav vyplývá z objektivních příčin, které nelze snadno změnit. Každoroční růst dluhů musel nutně vést k jejich saturaci.

Finanční krize je mi odpovědí na otázky, které jsem veřejně kladl v polovině roku 2007 ( http://vasicek.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=9839 ). Pokles půjčování má negativní dopady na spotřebu. Lidé jsou nuceni utrácet pouze tolik, kolik si vydělají. Vlastně je to ještě horší. Lidé utrácejí méně, než si vydělají. Splácejí totiž své dluhy. Efekt poklesu spotřeby, pod vlivem splácení dluhů se netýká pouze lidí, ale i firem a institucí.

Pokles spotřeby se odrazil v poklesu poptávky a převisu nabídky. Konkurenční boj a hlad firem po financích způsobil snižování cen. Inflace se zastavila. Inflace však měla pozitivní vliv na nákupní motivaci. Vyplatilo se nakupovat co nejdříve, třeba i do zásoby. Lidé prostě nakupovali, dokud bylo zboží levné, s časem jeho cena rostla.

Teď však ceny klesají (to nemám na mysli elektřinu). Zákazníkům se vyplácí odkládat nákupy. Čím později lidé a firmy produkty nakoupí, tím je koupí levněji. Stále zřetelněji se také projevuje neschopnost globální konkurence, vyplývající z vysokých nákladů práce v tzv. vyspělých zemích. Výsledkem obou efektů je drastický pokles okamžité poptávky, který je projevem hospodářské krize. Pokles způsobený odkládáním nákupů brzy přejde. Primární pokles poptávky, vyplývající z přizpůsobení spotřeby reálnému ekonomickému výkonu subjektů je však nezvratný.

Krize tedy může být vyřešena jedině tehdy, když se spotřeba, a zní vyplývající životní úroveň, přizpůsobí reálnému výkonu ekonomik. Problémem a hrozbou je, že tato změna může být pro většinu obyvatel nepřijatelná. Okolnosti nás k ní však neoblomně donutí. Největším problémem tedy bude, vypořádat se s nelibostí obyvatel, kteří si zvykli žít lépe, než si zaslouží. Blíží se tedy krize společenská.