Nasycený nebojuje

Podstatou všech živých objektů je překonávání gravitačně prostorového uspořádání hmoty. Kdyby na Zemi nebyl Život, její povrch by vypadl úpně jinak. Žádná hlína, ze které se zvedá tráva a stromy by vůbec neexistovala. Země by byla mnohem plošší a chemicky jednodušší. Člověk pozvedl hmotu z povrchu hmoty ještě výše než stromy, vystřelil i pár družic.

Život je vytvořen formou množiny individuálních objektů. Tím individuálním objektem je jednobuňečný organismus, rostina, zvíře i člověk (specialitou je např mraveniště, jednotliví mravenci jsou distribuovanou součástí jednoho individuálního systému).

Každý živý objekt je svým dílčím účelem směrován dvěma aktivitami:

1)získání a ovládnutí zdroje (potrava, zdroj potravy, prostor a podmínky k přežití)

2)vytvoření nového živého objektu

Množství zdrojů je vždy omezené a liší se i snadnost jejich získání. Ovládnutí zdroje je stimulováno touhou po nasycení. Pocit vítězství je také určitá forma nasycení. Živé objekty jsou proto poháněni touhou vítězit. Soutěž, je rozhodovacím procesem, který zvyšuje efektivitu šíření života. V důsledku vždy vítězí ten, kdo dokáže efektivněji získávat zdroje. Z těchto výsledků profituje Život jako celek. Díky neustálé soutěži se dokáže stále přizpůsobovat měnícím se podmínkám a šířit se dál. Rozmnožení však z hlediska ovládaných zdrojů přináší ztrátu.

Život se tedy šíří na základě prosazování jeho nejefektivněji fungujících forem.

Vítězství v soutěži o zdroje však k tomu nestačí. Živý objekt se musí rozmnožit. Živé objekty jsou proto poháněni touhou pečovat. Poskytování zdrojů jiným živým objektům (obvykle nenerozeným a narozeným potomkům) omezuje i soutěžení s nimi. Pocit nasycení omezuje touhu bojovat. 

Způsob života většiny živých tvorů zcela přirozeně směřuje k maximální efektivitě. Lidská společnost je vytvářena lidmi, tedy živými objekty, pro které platí výše uvedené zákonitosti. Člověk spotřebovává zdroje a množí se, šíří se a množství živé lidské hmoty roste.

Holé efektivní přežití však lidem nepřináší radost. Většina lidských radostí vyplývá z toho, že si může dovolit neefektivitu. Proto se lidé baví, vytvářejí umělecká díla, jezdí na dovolenou, odpočívají. Čím méně efektivně se může člověk chovat, tím více je obvykle šťastnější.

Lidské tělo potřebuje k přežití zdroje, člověk potřebuje zdroje i pro zábavu. Zdrojů však není nikdy dost pro přežití a zábavu všech. Když člověk nevítězí, o zdroje přichází. Má-li zdrojů dost soutěžit nemusí a může slastně prohrávat (pocit nasycení je silnější než touha po vítězství). Docházejí-li zdroje k přežití, začíná člověk bojovat o život a je hnán touhou po vítězství.