Morálka

Základní řídící systém každého živého tvora musí provádět rozhodnutí. Rozhodnutí provádí na základě vnějších informací získávaných smysly a na základě informací uložených v paměti. Některé informace jsou v paměti živého tvora uloženy od jeho narození, některé se ukládají až v průběhu života.

Základem všech rozhodnutí je plnění základního životního programu. Tedy je to úsilí o přežití a rozmnožení, při vynaložení minimálního množství energie (co nejefektivněji přežít a množit se).

Jednotliví živí tvorové se liší nejen fyzicky ale i psychicky. Každá individuální psychická charakteristika je tvořena vyhodnocovacím rámcem. Každý vnější podmět i každá myšlenka je zcela spontánně, nezávisle na vůli ohodnocena řídícím systémem. Výsledkem hodnocení je pocit libosti, či nelibosti. Tedy nějaká konkrétní úroveň na stupnici ohraničené nelíbí se a líbí se. Informace je většinou předávána pomocí chemických signálů.

Inteligence je schopnost vyhodnocování informací, která umožňuje úspěšnější rozhodování. Živý tvor je díky inteligenci schopen potlačit prvoplánová rozhodnutí. Čím inteligentnější tvor, tím na „více tahů“ je schopen plánovat. Dobytek ve výběhu oploceném pouze elektrickým ohradníkem nedokáže pochopit, že ho elektrický ohradník nemůže zranit, a že jej dokáže velice snadno překonat.

Člověk funguje naprosto stejným způsobem. U Lidoopů a především u člověka se stala inteligence základní konkurenční výhodou ve vztahu k jiným živým tvorům. Vysoká úroveň inteligence (v porovnání s ostatními živými tvory) postupně zvítězila nad konkurenčními výhodami jiných živých tvorů. Člověk se stal na Zemi zcela dominantním tvorem a je schopen všechny své konkurenty zlikvidovat nebo je přeměnit v pro sebe užitečný zdroj.

Každý živý jedinec, tedy i člověk se od ostatních liší v některých hodnoceních situací a jevů, na úrovni líbí-nelíbí. Základem individuality je tedy primární vůlí neovlivnitelný vyhodnocovací rámec. Inteligence však vyhodnocovací rámec výrazně rozšiřuje. Člověk do svých vyhodnocovacích postupů vždy zařazuje i dlouhodobější plány. Konfrontací s plánem je člověk schopen potlačit libost/nelibost (prvoplánové rozhodnutí), protože si je vědom širších souvislostí a dokáže předvídat důsledky.

Takto si každý člověk vytvoří nadstavbový vyhodnocovací rámec. Tento virtuální vyhodnocovací rámec lze nazvat svědomím. Základní vyhodnocovací rámec (lze označit za pudový) vyplývá z vrozené konfigurace, která není v průběhu života významně měněna. Nadstavbový  vyhodnocovací rámec je vytvořen až v průběhu života. Vzniká až na základě inteligence a zkušeností (životních podmínek působících v čase).

Člověk se snaží rozhodovat (život se projevuje rozhodováním) na základě svého svědomí. Taková rozhodnutí mohou být v rozporu se stavem libosti (prvoplánové rozhodnutí dle pocitu). Člověk si však musí dokázat vnitřně zdůvodnit výhodnost svého rozhodnutí, i když se mu nelíbí. Rozhodnutí v rozporu s vlastním svědomím vyvolává pocit vnitřní viny. V podstatě je to forma strachu, vyplývající z obav o ohrožení plánu. Svědomí (nadstavbový vyhodnocovací rámec) totiž vyplývá především z vnitřního plánu člověka a jeho projekce do okolí.

Rozhodování v rozporu s vlastním svědomím může vyplývat i z vnějšího nátlaku. Účinnost vnějšího nátlaku je tím vyšší, čím více působí na základní pudy. Rozhodnutí v rozporu s vlastním svědomím vždy ohrožuje, znemožňuje, či oddaluje splnění vlastního plánu. Splnění vlastních plánů patří do základního (pudového) hodnotového rámce. Splnění vlastních plánů (přání) přináší pocit štěstí. Člověk, který nemá žádný plán (přání) nemůže být šťastný.

Svědomí je okolím ovlivňováno významně a v často i zcela úmyslně. Úmyslné ovlivňování svědomí je projevem morálky. Někdo nazývá svědomí vnitřní, individuální morálkou.

Člověk, stejně jako mnoho dalších živých tvorů žije ve skupinách. Sdílení zdrojů a součinnost zvyšují efektivitu přežití a množení. Vzájemné působení jedinců ve skupině vytváří společný hodnotový rámec. Společný hodnotový rámec se vždy v něčem liší od základního hodnotového rámce. Živý tvor však obvykle rozhoduje dle společného hodnotového rámce, neboť je to pro něj výhodnější. Svůj nadstavbový rozhodovací rámec tedy přizpůsobí společnému hodnotovému rámci. Obvykle vzniká více skupin (tlup), které se od sebe liší různými společnými hodnotovými rámci (může být i vztah k teritoriu).

Individuální schopnosti jednotlivých lidí ve skupině se liší. Lidé spolu v rámci skupiny i skupin soupeří. Větší skupina obvykle vítězí nad menší. Proto vznikají co nejširší široké společné hodnotové rámce. Společný hodnotový rámec se projevuje tím, že lidé označí něco jako dobré a něco jako špatné. Morálka je tedy určena vymezením toho co je špatné a co je dobré. Morálka skupiny však nemusí být ve shodě se svědomím některých jednotlivců. Někdy mohou se skupiny jejíž morálka jim nevyhovuje odejít. Většinou se však přizpůsobí, pokud však nezmění své svědomí jsou nešťastní. Obvykle však lidé vytvářejí dílčí skupiny s vlastní skupinovou morálkou.

Nositelé morálky považují všechny ostatní morálky za špatné nebo minimálně podřadné. Vždy jsou přesvědčeni, že ta jejich morálka je nejlepší. Vedle sebe obvykle koexistují bez konfliktů morálky oddělených skupin (vesnice, firmy, státu). Když však přicházejí do kontaktu skupiny s výrazně odlišnou morálkou, nastává konflikt.

Morálka je obvykle prosazována pomocí náboženství. Když nestačí virtuální autorita božích sdělení, používá se k prosazování morálky násilí. Nesouhlas jedince, či skupiny s morálkou skupina vždy trestá. Vyloučení z komunikace bývá mírnější forma trestu. Často byli odpůrci vládnoucí morálky trestáni i smrtí.

Vládci, kteří vytvořili státy transformovali morálku do podoby zákonů. Zákony stanovují pravidla, určují co je dobré a co špatné a určují jak má být jejich porušení trestáno.

Kdykoliv vyslovíte soud, „ To je dobré“;“To je špatné“ hlásíte se k nějaké morálce, nebo se pokoušíte morálku vytvořit. V tom okamžiku buď naleznete, či získáte spojence. Současně si však obvykle vytvoříte odpůrce. Vynesení soudu (prohlášení, že je něco dobré, či špatné) je totiž zcela elementární formou agrese. Ten kdo s vámi nesouhlasí se cítí ohrožen. Pokud totiž řeknete, že se vám něco nelíbí je to neagresivní informace. Nikomu tím totiž nevnucujete, že se mu to musí líbit také. Pokud však řeknete, že je něco špatné vnucujete ostatním svůj pohled. Vlastně tím osoby s jiným názorem zastrašujete.

Morálka je základním hodnotovým rámcem skupiny. Porušení moráky vyvolává agresi skupiny vůči jednotlivcům. Porušení morálky je agresí vůči skupině, která ji vyznává. Bez morálky však lidské tlupy žít nemohou, ztratí tím základní výhodu života ve skupině. Morálku nelze zničit, lze pouze měnit její obsah.