Kdy už, ty přebytečné firmy, konečně zkrachují?

V uplynulých letech investovalo mnoho firem do rozšiřování výroby. Všude rostly výrobní haly, jako houby po dešti.

Nejvíce byly investice do nových výrob soustředěny do zemí s nižšími výrobními náklady. Takovou zemí byla donedávna i Česká republika. Celkové výrobní kapacity vzrostly na celém světě. Například světová výrobní kapacita automobilů vzrostla na hodnotu přes 60 milionů vozů ročně.

Prodej aut však výrazně roste pouze v Číně. V r. 2008 to byl druhý největší světový trh, letos bude zřejmě největší. Jenže to je země, kde nových automobilek vyrostlo nejvíce, podíl domácí produkce na trhu s auty v Číně roste. Celkové prodeje nových aut ve světě, však nikdy nepřekročily 50 milionů prodaných aut ročně. Problém s nadvýrobou aut by tedy nastal i bez krize.

Každý výrobce si věří a předpokládá, že se na trhu uplatní právě jeho produkce. Automobilový průmysl přinášel vysoké zisky. Proto přitáhl velké investice. I bez krize je zcela logické, že někdo svá auta neprodá. Všechny výrobní kapacity využity nebudou. Některé investice se nevyplatí. Teď se hraje o to, kdo bude ten, co půjde z kola ven. Ve chvíli, kdy vykrachují automobilky s výrobní kapacitou, těch přebytečných 10 mil. vozů ročně, bude ostatním automobilkám hej.

Teď se však snaží státy automobilkám pomoci. Strádají tedy všechny, a strádat budou. Všechny prodají méně než potřebují. Poptávka po autech není nafukovací. Nikdo si to nechce přiznat, ale je to hra o černého Petra. Někdo prostě zkrachovat musí, teď se hraje o to, kdo to bude. Dokud někdo s příslušnou výrobní kapacitou nezkrachuje, jsou ohroženi všichni a strádají všichni. Z hlediska vyřešení krize je zcela lhostejné kdo zkrachuje, někdo to však být musí. Dokud přebytečné výrobní kapacity nezmizí, bude se krize jen dále prohlubovat, a těch černých Petrů si bude muset vytáhnout více firem.

Podobné je to i v jiných odvětvích. Všichni čekají, až se na trhu po někom uvolní místo. V každé krizi tomu tak bylo. Dnes je tu však nový problém. V globálním měřítku může velice snadno dojít k tomu, že v některých regionech (USA, záp. Evropa) zmizí celá výrobní odvětví. Firmy které v těch odvětvích přežijí, budou vyrábět v jiných částech planety. Otázkou zůstává, zda ti co přežijí v těch tzv. vyspělých zemích dokáží uživit své spoluobčany, svůj byrokratický aparát, své dluhy (tedy dluhy státu), svoji demokracii a svoji obranu.