Jak dluhy ovlivňují spotřebu.

Dluh může být dvojí. Když si na dluh pořídíte něco, co dokážete provozovat tak, že vás ten provoz živí nebo usnadňuje žití a dluhy nerostou, je to efektivně využitý dluh. Je to důkaz toho, že ty peníze dokážete využít lépe než ten, kdo je půjčuje.

Druhým typem je dluh spotřební. Dlužník nemá vyváženou pozici na trhu. Má větší spotřebu, než výkon. Takový dluh krátkodobě situaci zlepšuje, ale dlouhodobě snižuje životní úroveň dlužníka, tedy i jeho spotřebu. Tento dluh je zotročující.

Pokud někdo dokáže z trhu získávat více zdrojů, než spotřebuje, roste jeho majetek. Pokud investuje „do hmoty“ zvyšuje dlouhodobou stabilitu regionu – infrastruktura, budovy, technologické vybavení. Pokud investuje do dluhů (poskytuje půjčky), získává možnost žít z úroků. Při určité míře úspor může věřitel žít bez práce jen z úroků (nejčastěji tak přirozeně žili lidé ve stáří). Z úroků lze žít i bohatnout.

Dlužníci si půjčují za účelem okamžité směny peněz za produkty, uvádějí peníze do oběhu. Růst dluhů zvyšuje objem směny na trhu, roste tím poptávka. Rozšíření trhů je však jen dočasné. Jakmile začne dlužník splácet, omezuje o splátky svoji spotřebu. Dlouhodobě se efekt zvýšení spotřeby musí vrátit v jejím poklesu. Trh, který při zadlužování rostl, se při splácení dluhů zase zmenšuje. Zcela zákonitě se musí po zadlužení trh „smrsknout na nižší úroveň“ než na jaké byl před zadlužením. Dlužník musí splácet nejen dluh, ale i úrok. O úrok tedy také sníží svoji spotřebu a tím ji sníží pod úroveň, na které byla jeho spotřeba před zadlužením.

Pokud se množství dluhů a jejich splátek příliš dynamicky nemění, jsou změny v poptávce na trhu jen mírné. Růst životní úrovně byl způsobován převážně růstem produktivity. Politický kolaps sovětského bloku však prudce rozšířil západní trhy.

Objem evropské směny rostl ve dvou vlnách. Obyvatelé východního bloku prudce zvýšili svoji spotřebu i investice. Za produkty lidé dali své úspory, svůj movitý majetek i majetek z privatizace. Druhá vlna růstu trhů přišla s všeobecným zadlužováním.

Trh neustále rostl, rostla poptávka. Rostla životní úroveň na západě i na východě. Rostla však především na základě spotřeby dříve akumulovaného bohatství a nárůstu dluhů (produktivita samozřejmě rostla také). Úspory a mejetek se spotřebovaly do konce tisíciletí. Dluhy nafukovaly trh později, saturují po deseti letech. Nyní už většina lidí a firem dluhy splácí. O peníze na splátky dluhů a úroků se snížily možnosti spotřeby. Náběhová hrana z dluhového boomu už pominula.

Před pádem železné opony byla spotřeba obyvatel východního bloku regulací omezena. S demokracií tyto regulace padly a začala bezuzdná spotřeba. Zvýšení poptávky v bývalém východním bloku, zvýšilo potřeby výrobních kapacit na celém světě. Nyní se však trhy propadají na původní úroveň, která odpovídá reálnému stavu produktivity. Přebytečné výrobní kapacity jsou vystaveny mnohem tvrdší konkurenci. Z trhu musí zcela zákonitě někdo „zmizet“, obvykle ti nejslabší a nejméně efektivní.

Významně roste tlak na nižší ceny a náklady. V globální ekonomice si konkurují téměř všechny regiony. Regiony, ve kterých lze vyrábět efektivněji, v důsledku recese posilují. V jiných regionech ekonomiky upadají. Dnes už lze pracovní sílu nakoupit téměř kdekoliv na planetě Zemi.

Občané tzv. vyspělých států ztrácejí konkurenceschopnost na trhu práce. Zvykli si na růst životní úrovně. Zpočátku byl způsobován růstem produktivity, později pomocí nákupů na dluh. Teď se musí vrátit k realitě, jejíž úroveň nikdo netuší.