Vnímání jevů člověkem je vždy zatíženo předsudky, vyplývajícími ze smyslových stereotypů. Fyzikální věda posouvá poznání za hranice smyslů. Zůstává však stále zatížena neopodstatněnými předpoklady. S vývojem vědy člověk postupně odhaluje nesoulad mezi smyslovými předsudky a jevy, které nás obklopují. Země není placatá, čas je relativní, prostor je zakřivený, energie je kvantována....
Bez smyslových předsudků lze vše pochopit vcelku jednoduše. Pokusil jsem se v několika řádcích popsat fyzikální podstatu světa formou, srozumitelnou lidskému vnímání.
Celý svět, tak jak ho vnímáme je vytvořen vzájemným působením třech interakcí: *
-
Elektromagnetická - v podstatě časová -
Gravitační - v podstatě prostorová -
Konfigurační - vpodstatě informační
Chování hmoty a záření vyplývá z uplatněné míry vztahu mezi jednotlivými interakcemi. Pevné látky jsou důsledkem působení všech tří interakcí, s převažujícím vlivem interakce gravitační a konfigurační. Záření je důsledkem převahy elektromagnetické interakce nad gravitační. Konfigurační interakce je u záření slabá a projevuje se hlavně v konfrontaci s pevnou látkou. Při interakci záření s pevnou látkou se uplatní vliv konfigurační interakce prezentující strukturu látky.
Konfigurační interakce určuje poměr gravitační a elektromagnetické interakce v jednotlivých interakčních bodech. Je to v podstatě informace ze které vyplývá existující způsob uspořádání částic, atomů, molekul. V důsledku, z konfigurační interakce vyplývá veškerá složitá struktura hmoty. Konfigurační interakci zkoumáme v podobě informací o uspořádání systémů.
Elektromagnetická interakce je vlastně časová. Vymezuje rozdíl mezi minulostí a současností a současně vytváří budoucnost. V kombinaci s gravitační interakcí se projevuje jako pohyb. Převažuje-li elektromagnetická interakce na gravitační vnímáme její projev, jako záření (kmitání). Převažuje-li nad elektromagnetickou interakcí, interakce gravitační, dochází k vymezení oblasti prostoru, kterou vnímáme jako hmotu.
Gravitační interakce je vlastně prostorová. V případě, že dominuje nad elektromagnetickou interakcí omezuje pohyb. Čím více je elektromagnetická interakce potlačena, tím více se výsledná hmota prezentuje hustší. Čím je složka gravitační interakce slabší, tím je pohyb rychlejší, a my ho můžeme vnímat ve formě záření.
Kombinace všech interakcí se nám prezentuje jako prostor v němž se nachází hmota a záření. Je to vše co vnímáme, zkoumáme a měříme. Celý svět se dá popsat jednou větou:
Vše je tvořeno konfigurací času a prostoru.
Jevy dokážeme pozorovat tím, snadněji, čím je poměr všech interakcí vyváženější. Malý vliv kterékoliv z interakcí ztěžuje vnímání i měření. Absolutní převaha jedné nebo dvou interakcí zcela relativizuje vnímání. Projevem absolutní převahy gravitace a elektromagnetické interakce nad konfigurační, jsou černé díry. Projevem absolutní převahy konfigurační interakce nad elektromagnetickou a gravitační jsou ryzí informace.
Všechny tři interakce jsou v podstatě energiemi:
-
Energie časová (EMG) se projevuje setrvačností a opakováním cyklů ( frekvence). -
Energie prostorová (Gravitační) se projevuje hustotou hmoty a rozměry (vzdálenosti). -
Energie konfigurační se projevuje uspořádáním (pevné látky) a systémem (růst extropie).
Hmota není příčinou interakcí, ale je jejich důsledkem.**
Konfigurační interakce (energie) má vazby na jiné interakční systémy, s nimiž nemá náš svět (lidský interakční systém) přímé vztahy. Ale tím to nebudu teď komplikovat.
poznámky:
*Interakce slabá, silná a superslabá jsou v podstatě agregovaným výstupem působení zmíněných tří interakcí (gravitační, EMG a konfigurační) na elementární úrovni.
**Ortodoxní materialisté věří na existenci hmotných elementů, které jsou nepoznatelné.
